když ukojená...
ráno zavřeš opilý dveře našeho surreálna
budu zas já a má malá nedospělá realita
viva la vita ( páč se to rýmuje )
učit se sborově mhouřit oči
pod studenou sprchou života
°°°
čistota vystřihuje bohyně z mýho těla
modlí se nerada... a smrdí neodkladností
nůžky, růžky ... cvak cvak spěte děti moje
rozhází je po prostěradle
°°°
až mi ticho
vrah tvýho křiku
v pokoji zakroutí krkem
zas příjdu za tebou
zmatenost mi podá džbánek nahoty
a řekne
"kal ho ty!"
svlíknu svou kůži
dolů
do dna
pij
až k muži
°°°
a trpím na tvým vymyšleným těle
dokud se nenarodí upocenej fakt
že naše skutečnost je neskutečná!
vcelku kunda ...ách jaká to pěkná slečna!
...a nepřítomnost jako host