Pocity. Bílé zábradlí se líně vine kolem touhy a marnivosti. Speciální schopnosti se počítají na decilitry s analogií břemene z vášně. Kolem nás se tančí. Tančí se kolem okrouhlého kamene a těla ze zbytků vzpomínek se svíjí a stoupají stále výš. Držadla pro nevidomé mají pevně uvázány kolem zápěstí. Na oltáři, ve víru slzy. Symbol zmaru. Ležím na zemi a kolem mě se mísí řev starých trilobitů s rozvalinami z lidských duší. Jsem ochoten vzdát se marnivosti a nastavit tvář slepé vášni. mým prostředníkem je v tuto chvíli NIKDO. Tato situace jenom zrychluje můj dech. Provazy se zařezávají do masa. Chtějí mě spálit. Elipsa ztracených příležitostí se točí dokola. Dokonalá. Poznám ideu smyšlených bájí, opíjím se jimi. Jsem králem a dobyvatelem ponurých páchnoucích uliček. Ženská srdce raději vynecháme. Obrovské oko na vrcholu skály mě sleduje. Má potměšilou radost z paranoidních stavů šílenství v koutě. Stále na mě mluví. Pohybem beze slov. Slovy bez pohybu. Kreslím ohořelým kusem dřeva symboly světa do rozpálené půdy. Unaven padám. Po několik tisíciletí se stále svíjím agonií mrtvol bez úsměvu. Jsou živé. Už dávno jsem rezignoval na svou úlohu bojovníka vášně.
Epilog
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 03.11.2008 17:45.