A jitra jsou zde tichá

Tady na dědině byly jitra vždycky hlučný. Mamka lítala kolem plotny a Janinka, moje dceruška, se vždycky pletla pod nohy. Dělám tesaře, jako můj táta. Už od mala jsem k tomu byl vedenej, takže jsem se ani nemusel rozhodovat na jakou školu půjdu. Jsem soukromník a vydělávám si docela slušný peníze, do města to máme všichni tři trochu z ruky, ale na jaře jsme si koupili kvůli malej autíčko, takže už nemusíme chodit celejch pět kilometrů pěšky, jak jsme na to byli s mamkou zvyklí.

Manželka je taky z vesnice. Už od základní školy to mezi námi jiskřilo, vzali jsme se když dostudovala střední školu. Chtěl jsem trochu rozjet svůj podnik, abych měl na horší časy. Plánovali jsme miminko. Anča, moje žena, si našla docela dobrou práci, kde jí vypláceli – řekl bych – pohádkový plat, takže jsme byli oba šťastný jak blechy. Už nám scházel jenom uzlíček, kterej by naše srdce zalil láskou.

Naštěstí se nám to všechno povedlo na výbornou, malej je už pět a vypadá jako princeznička. Vždycky jsem Anče říkal, že jí moc sluší červená barva, ale ona ji nemá ráda, takže si nic červenýho kupovat nechtěla. Ráno jsem se rozhodl, že jí jeden červenej řetízek udělám. Jsem dost zručnej, myslím si, že se mi docela povedl. Sluší jí. Leží na posteli se zakloněnou hlavou a vypadá nádherně.

Prckovi jsem udělal i náramky, k bílej košilce se to perfektně hodí. Jsem na sebe pyšnej. Chtěl jsem, aby byli obě u sebe, takže jsem malou přenesl z dětskýho pokojíku a položil ji k Ančinu pravýmu boku. Je to krásnej pohled, jak vedle sebe klidně usínaj. Myslím si, že jsou obě moc spokojený, protože jsem tady ještě tak tichý jitro nezažil.

***

Tesař založil své zakrvácené ruce na hruď a kochal se svou zesnulou rodinou. Sálala z něj neobvyklá spokojenost, tenhle nápad se mu v hlavě honil už dlouho...

Nechtěl o svoji rodinu v budoucnu přijít ani se o ni strachovat a tak je zabil, aby si je uchoval v hlavě, tak krásné a neposkvrněné. Sobě si též udělal precizní červené náramky, lehl si k levému boku své ženy a pokojně usnul.