"Kdo je ten člověk," zeptal se Elulu s údivem, "a jak to, že neklečí? Copak neví, že stačí jediný můj pohled a do rána oslepne?"

"Je to místní šílenec," odpověděl velitel stráže, "dělá si, co ho napadne, a lidé se smějí jeho nesmyslně hloupým řečem. Přeješ-li si, můžu ho nechat zbičovat, nebo mu dám useknout hlavu."

"Počkej," zavrtěl hlavou princ. "Říkáš, že vede nesmyslné řeči? Ať přijde sem, na něco se ho zeptám."

Stalo se, jak přikázal. Za chvilku už stál stařec před princovou tváří a mírně se usmíval.

"Nevím, kdo jsi," řekl Elulu obrácen hlavou ke svému písaři, a ten žebrákovi větu štítivě zopakoval. "Princ Elulu neví, kdo jsi..." "Ale říkají, že jsi blázen. Dám ti otázku a pokud odpovíš tak bláznivě, jak říkají, zachráníš si život. Jestli ale neužasnu nad tím, jak strašné pitomosti se ti honí v hlavě, budeš kratší o hlavu."

"Jak jsi řekl," uklonil se žebrák.

"Nuže řekni nám, co je nejtěžší na světě," usmál se princ.

"Kameny jsou těžké," řekl žebrák a odmlčel se, "ale nejsou nejtěžší. Zemská deska je těžká, ale mnohem těžší je svědomí křivého člověka. Ale ani to není na světě nejtěžší. Je těžké odpustit nepříteli, který člověku škodí, ale před jednou věcí je i tento úkol lehký jako pírko: odpustit dobro."

"Vidím, že to máš v hlavě skutečně pomatené, takže by byl hřích tě trestat, hlupáku," zasmál se princ. "Dobro není potřeba nikomu odpouštět, za dobro je člověk vděčný."

"Lidé nejsou dokonalí, můj pane," odpověděl stařec tiše. "Není nic tak jednoduchého, jako odpustit zlému člověku. Zlo v nás se spikne s jeho zlem a náš rozum je vděčný za nedokonalost jeho zla. Jak ale odpustit dobrému, že jeho dobro není dokonalé? Nedokonalé zlo je jako být odsouzen k popravě a dostat milost. Nedokonalé dobro je jako být pozván na hostinu a odejít s kručícím břichem. Je lehčí kopat zavodňovací kanál, než odpustit dobro."

Princ jen mávl rukou. "Vlastně bych ti měl nechat useknout hlavu, protože mě nudíš. Ale takovou podmínku jsem ti nedal, abys mě pobavil, i když jsem na to čekal. Táhni špinavče, snímám z tebe kletbu. Neoslepneš."

Voják kopl do žebráka a lehce ho přetáhl plochým mečem. Princův průvod se dal do pohybu. Ještě před branami chrámu si Elulu otráveně odplivl, jakému blbci to popřál sluchu. Mladý otrok slinu sebral i s hrstkou prachu a spolkl.