L.
15/2/2129
Dnes se „narodila“ naše dcera Samantha. Tedy přesněji řečeno, byla
vytažena z inkubátoru, ve kterém prožila skoro celé prenatální období.
Musela opustit tělo své matky, když byla ještě shlukem buňek, jinak by
zemřela spolu s ní. Měl jsem velké obavy, zda bude zdravá, přece jen
byla napůl člověk a napůl Samaritán. Svěřil jsem se se svými obavami
Kalovi, ale ten se jen usmíval a ujišťoval mě, že má vše pod kontrolou,
ať tomu nechám volný průběh.
Ačkoli jsem se tomu bránil, v jejím zájmu jsem jako právoplatný otec
nakonec souhlasil s vytvořením mentální repliky Ani. Samantha
potřebovala matku, a předat ji nějakému neosobnímu androidovi nechci.
20/2/2129
První setkání s androidkou Anitou mě šokovalo. Chtěl jsem k ní
přistoupit a obejmout ji, ale zároveň jsem se toho bál. Byla to Ani,
jen pro ni neexistovala ta část života, kterou prožila na Zemi.
Skutečná Ani totiž během svého pobytu nebyla ani jednou na skenu.
Poslední byl ten, kteří si všichni členové posádky udělali před
výsadkem na zemi.
Kal mi kdysi prozradil, že androidi jsou vyráběni s použitím lidských
genů, klonovacími technikami a přepisem engramů – elektronických skenů
mozkových struktur. Samaritáni uměli vytvořit svou dokonalou kopii, ale
vzhledem k použití androidů omezovali jejich emoční rozsah na míru
nejnutnější k tomu, aby s lidmi mohli komunikovat. Androidi byli v
podstatě používáni jako otroci a vytvořit plnohodnotného člověka a pak
si z něj udělat otroka by bylo kruté. Anita byla takovým Samaritánem
16/8/2133
Malá Samantha má více než tři roky a Samaritáni akceptovali Anitu jako
Ani. Vlastně i já. Věděla, že je replikou skutečné Ani, ale vůbec si to
nepřipouštěla. Chtěla ode mě vědět, jak to mezi mnou a Ani bylo a tak
jsem jí to vyprávěl. Pochopila, že JE matkou Samanthy. Jen se dostala
do situace, v jaké je člověk, který tři dny ležel v kómatu a pak se
probral k životu. Zjistí, že zapomněl vše, co zažil za posledních sedm
let a musí navázat i na to, co si nepamatuje, tedy jako by to vůbec
neprožil.
Sammantha byla zdravá, velmi pohyblivá a inteligentní holčička.
Obzvláště Dar Niels, starší z obou Samaritánů si ji velmi oblíbil.
Pravdu o jejím původu jsme žárlivě střežili, protože zájem o dítě
člověka a samaritánky by jí nejspíš uškodil. Jednou jí sám řeknu pravdu.
21/10/2136
Samanet. Tato novinka zavedená vloni Samaritány ve mě nevzbuzovala
důvěru. Už teď na něm zůstává nepřetržitě napojeno velmi mnoho lidí.
Lidé se mají líp, než kdykoli dříve, a přesto hromadně unikají do
virtuální reality. Nevědí, co s volným časem, všední život je nudí a na
samanetu mohou být kým chtějí a kde chtějí. Je to mentální droga.
Nepotřebuje žádnou chemii, působí jen tím, že dává příjemné prožitky,
kterých se člověk nechce vzdát. Děti těch rodičů, kteří je tímto
způsobem opustili jsou připojeny k samanetu rovněž a vychovávány ve
speciálních komunitách s virtuálními učiteli – Tutory. Říká se jim
Samové – děti samanetu. Ačkoli se mi to zásadně nelíbí, přece jen se
Samantha musí připojovat také. Ovšem připouštím to jen v té míře, aby
získala určité návyky, které se v realitě získat nedají. Samanet se
stará dokonale o fyzickou stránku připojeného, vyléčí nemoci a záněty,
zoptimalizuje metabolismus a poopraví podle potřeby kosterní a svalovou
hmotu. Navíc speciálními metodami podporuje činnost mozku a zajišťuje
komunikaci mezi Samy v tomto virtuálním prostoru. Samaritáni mi řekli,
že byli takto vychováni všichni.
Všechno je to bezvadné, ale nelíbilo se mi, že ty děti vyrůstají ve
skleníku. V jakési ideální, spravedlivé společnosti bez chyb a bez
úrazů. Proto jsem trval na tom, že nejnéně osm hodin denně si bude
Samantha hrát s ostatními dětmi a přijímat večkerá rizika s tím spojená
– od nakažlivých chorob, až po nějakou tu dětskou rvačku nebo úraz.
Musela se s mnohým vyrovnat, protože díky samanetu byla dost odlišná.
Byla nadprůměrně silná a inteligentní. Jen se musela učit s nimi
přirozeně komunikovat. A to jsem považoval za velmi důležité.
6/5/2139
Většina lidstva je na samanetu. Vůbec se mi to nelíbí a tak jsem o tom začal debatovat s Kalem. Tady je přepis našeho rozhovoru:
[odkaz na samanetové stránky]
„Kale, děsím se toho, co udělal s lidmi samanet. Mělo by se to zastavit.“
„A co udělal? Přece jim dává to, co chtějí. Každý tam odchází dobrovolně a může se kdykoli vrátit.“
„Jenomže pokud to tak půjde dál, budou za pár let na samanetu úplně
všichni. Tak o tohle vám jde? Vylidnit Zemi? Proč? Pozvete sem konečně
ostatní Sammerince?“
„Johne, Johne! To je nesmysl. Kdybychom to chtěli udělat, nikdo by nám v tom nezabránil ani teď ani předtím. Uvažuj!“
„Promiň. Ale nelíbí se mi to.“
„Prozradím ti, že něco podobného proběhlo i na Sammeringu už před
několika desítkami tisíc let. Bylo nás příliš mnoho a ekologický systém
Sammeringu je křehčí, než ten váš. My jsme to udělat museli. Stála před
námi hrozba ekologické sebevraždy, nebo vzájemného vyvražďování kvůli
základním planetárním zdrojům. Nebylo nás tenkrát dvacet miliard, jako
je lidí, bylo nás sto padesát miliard. Byli jsme technologicky už
tenkrát dál než vy a zkoušeli jsme najít další obyvatelná místa ve
vesmíru. Ale na to naše techologie nestačila. Zato jsme objevili a
zdokonalili samanet a ten nás tenkrát zachránil.“
Celá civilizace přešla na samanet?“
Ne celá, 97%. V realitě zůstalo necelých pět miliard Sammeringců. To
nás zachránilo. Člověk na samanetu spotřebuje méně než jedno procento
zdrojů oproti realitě. Nepotřebuje byt, oděv, klasické jídlo, automobil
a spoustu dalších věcí. A přitom, pokud chce, všeho toho si užije ve
svých virtuálních životech do sytosti.
Čekalo by vás s vysokou pravděpodobností totéž co nás, vaše civilizace se ubírala stejným směrem.“
„Asi ti musím dát zapravdu, stav životního prostředí se nepřetržitě
zhoršuje už nejméně tři sta let. Je to asi nejhumánnější řešení, nikomu
to neublíží. Jen ty životy jsou – nějak prázdné, bez cíle, jen pro
zábavu, pro přítomný okamžik.“
„Je to volba každého z nás, co udělá se svým životem. Samanet to nijak
nezměnil, jen dal na výběr novou dokonalou alternativu. Ta volba tu
byla vždy a vždy to bylo na dané osobnosti.“
„Ale neměli bychom v té volbě některým pomoci? Aby nezahodili život?“
„Nezahodili život? A kdo jsme my, abychom za lidi rozhodovali, co je
pro ně zahozeným životem a co není? Jsme snad nějací bohové? Ne, naší
filosofií je dát každému svobodný výběr. Jsou lidé, kteří jinak, než na
samanetu smysluplně žít ani neumějí, nebo nemohou. Je tam asi dvacet
miliónů vědců, pro které je to jediná šance, jak co nejrychleji
vstřebat naše znalosti a rozvíjet je samostatně. V realitě by na to
nestačili, rušeni svými potřebami, fyzickými i mentálními omezeními. Už
udělali několik vzkutku epochálních objevů, které nám předali. Je tam
asi dvěstě miliónů psychicky nemocných lidí, schizofreniků, paranoiků,
zkrátka šílenců, chceš-li. V realitě by nikdy nemohli prožít tak
šťastný život, jako na samanetu. Nezapomeň na lidi s fyzickými
hendikepy a nemusí to být zrovna paraplegici.“
„Ale co těch zbylých osmnáct miliard? Vždyť je to degenerace lidstva!
Lidstvo je jako šťastně se usmívající idiot ve svěrací kazajce, kterou
si navíc dobrovolně nasadilo samo!“
„Jak můžeš mluvit za lidstvo? Každý se může nechat kdykoli se rozhodne
odpojit a někteří toho využívají. Vždyť jsi samanet ani nezkusil.
Lidstvo se jen vyvíjí jiným způsobem. Část lidstva zůstává v realitě.
Na Sammeringu jsme si říkali Strážci. Naším úkolem bylo hlídat všechna
ta zařízení související se samanetem a také sledovat okolní vesmírný
prostor, abychom mohli zabránit případné katastrofě. Také jsme
zásobovali samanet novými poznatky z reality. Plánovali a realizovali
expanzi do vesmíru. Část lidstva je na samanetu. I z těchto lidí mnozí
posunují vývoj lidstva vpřed. Už jsem zmínil vědce, kterým samanet
umožní několokanásobně rychleji vstřebávat informace, rychleji myslet a
navíc fantastické experimentální prostředky. Něco z jejich poznatků pak
ověřujeme my přímo v realitě. K těmto úkolům jsou také připravováni
Samové. Ve dvaceti letech budou za samanetu odpojeni. Jsou na to
připravováni.“
„Tvé argumenty jsou racionální Kale. Máš pravdu, lidé, jako já, co se
vyhýbají samanetu budou neodvratně zaostávat. Proto připouštím, aby s
ním Samantha pracovala. Je to dítě budoucnosti. A doufám, že z ní bude
dobrý Strážce, pokud se k tomu rozhodne.“ |
|
2
muclicka 
johanna 
Mbonita 
Humble 