po delší době další věc,ale jako bych začínal psát úplně znova
Moknu
Možná to taky slyšíš, tu barevnou řadu světel, nechtěj ti ublížit - to vůbec ne, zanechávám stopu po kameni stejně chladnou, asi už se nezměním, ani moje druhá paranoia, ten stín vyvržený ze zad zpoza popelnic, promočených střech