Pokoj protnutý vůní starých lásek ze zásuvky za praskání knotu v prstech hřejí relikvie z dávných objetí
Korek a mrtvé květy jak naše nadnárodní spojení napůl vyřčené však vypité do dna míchala jsem slova prstem do krabicáku ve špinavé sklenici a tvoje víra oslepla v láhvi lihu s parfémem borovice
Struna stočená kolem slovníku co nedokázal přeložit nám soužití prasátko s úšklebkem přeběhlo jak reflektor pohladil ti kytaru spodní tóny mi rezonovaly z duše až někde za čelem a poslední sloka oněměla
Listy co šuměly podzimem za otáčením stránek kilometry napsaných slov po okrajích roušky noci my dva v míjení s přání do spaní skoro vytepaným němým až po poslední tečku
Obracím své vzpomínky nad hladová ústa odpadkového koše místo nich na šedé dno vlásenku uzamknu zpátky snad budoucnost přijde sepnout si vlasy |