Probudil mě z mrákot zaklepáním na okno. Tento signál mám vyhrazen jen pro přátele a známé, na zvonek z ulice zásadně nereaguji. Jenže on zaklepal. Tak jsem mu šel odemknout barák. Zpočátku byl značně nesmělý a trochu koktal, takže jsem ho považoval za vyslance některého z občanských sdružení, která se organizují v Bohnicích a navštěvují bývalé pacienty. Prostě za bývalého bohnického pacienta. Pozval jsem ho důvěřivě dál. Ale překvapil mě: „Jmenuji se Leipzig a jsem ředitelem Pečovatelského ústavu. Byl jste vybrán jako klient, kterému půjdeme koupit tisícikorunový dar. Jenže máme problém – já mám jenom dvoutisícovky a žádné drobné. Než půjdu ten dar koupit, potřeboval bych o vás 1000 Kč.“ „Jak že se jmenujete?“ ptám se. „Leipzig, já mám německé jméno,“ opakoval. „A čeho jste ředitelem?“ „Přece toho Pečovatelského ústavu, který vám vozí obědy. Díval jsem se, jak ten oběd přivezli právě vám.“ vysvětlil chlapík. Měl na bradě jizvu, možná po nějaké rvačce. Začalo to být všechno nějaké podezřelé. „Ale já našeho ředitele znám,“ povídám. „Vím určitě, že se jmenuje Hájek, i když jsem ho nikdy neviděl. Je podepsán na všech smlouvách, které jsem s nimi uzavřel.“ namítám. „No jo, ale já jsem ředitelem toho vašeho Hájka. Jeho nejvyšší šéf.“ opáčil chlapík. „Buďte si ředitelem čeho chcete, ale já vám žádné peníze nedám. Nemám.“ „Tím ale přicházíte o ten tisícikorunový dar.“ namítl chapík, který se mi představil jako Leipzig Podezřelý. „Mně to nevadí, hlavně už jděte.“ „Kudy se dostanu ven?“ zatroubil na ústup. „Dveře domu lze zevnitř odemknout bez klíče. Normálně se jimi dostanete ven.“ Konečně odešel. Oddechl jsem si. Návštěvu podvodníka nemívám v programu každý den.
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 23.09.2008 07:55.
jen se nenechat oblbnout - dobře jsi ho vyprovodil ... Jinak jsem objevil pěkný článeček podobného ražení na iDnes blogu - doporučuji přečíst. Někdy by se mohlo hodit ;-))