jak tažní ptáci

stáhli jsme se na jih

však vlastní chlad

přišel nám v ústrety

vítal objetím                  

v němž horoucnost

jsme lhali sobě zkřehnutí

on polibky nechal

slova zamrznout

mezi rty co úzkou paralelou

našich vztahů

prsty stařecky zvrásněné

napoví jak dlouho ještě

budeme si navzájem vyčítat

z čeho oba máme

možná jen dětský strach

jednou nohou kráčíš

na druhé ti visím

co rampouch jež hrotem

chtěl tě zpátky přikovat

však roztál ve zbylý

mokrý smutek

do sebe schoulená

v péči kapek a větru

přes černý závoj

tebe sotva vidím

nejsem už ani stín

na tvým vlastních pochybách