Popadla koš s prádlem a vyšla na balkon. Noc se na ni černě šklebila, ale nezábla, jen příjemně hladila svojí vlahou dlaní, aby vítr za ní mohl vše opět přeházet. „Ideální, takhle mi to všechno do rána uschne a bude,“ pomyslela si, když věšela první pánské triko. Nepatrně se k němu přivinula, jen tak aby někdo náhodou nepostřehl, ale mohla nasát jeho jedinečnou vůni, kterou ani výdobytky chemického průmyslu neodvanou. Dělala to tak vždy, když byl na delší dobu pryč a tentokrát asi domů moc nespěchal. „Pondělí si zase podává ruku se svým jmenovcem a ty se touláš bůh ví kde…“ Zašermovala pravačkou před obličejem, aby zapudila melancholii než jí stačí zaťukat na čelo a raději sáhla do koše pro další vlhký kus textilu. V hlavě si přehrávala poslední dialog, který patřil jen za zavřené dveře ložnice a stále měla pocit, že jí v něm něco uniklo. Jako by něco přeslechla nebo snad on něco neřekl? Moc si přála přijít tomu na kloub, ale stále jen bloudila po linii duté myšlenky jako po nejdelší lidské kosti.

Trhla sebou, Adam v obýváku hlučně oznámit svoji přítomnost. Bílé prádélko se povalovalo jak zapomenutá mršina sušená horkým sluncem na zašedlém betonu poté, co ho z leknutí upustila. „Bestie jedna proradná,“ zaklela na adresu psa a okřikla ho, aby byl klid. Stačí, že babča od naproti stále kukátkem nahlíží, aby jí neuniklo ani smítko, na které by si mohla stěžovat. Vlastně ji tak nějak chápala, nikdo za stařenou nechodil a tak z nudy a smutku začala škodit všemu, co se ještě alespoň trochu hýbalo. Pes dál štěkal jako v agónii a koukal neznámo kam. Fantazie si sama zvedla stavidla a do každého tmavšího kouta nastrčila tvář, siluetu, šramot. Strach ji držel za chodidla a se škodolibým úsměvem se jí zakusoval do nohou. Nikdy nebyla hrdinka a povyk domnělého hlídače ji vracel do dětských let, kdy tak ráda zalézala do bezpečného objetí prachu pod postelí.

Adam se po ní otočil s nevyřčenou výzvou k akci, ale když viděl jak stojí s rukama v půli cesty ke šňůře a bojí se třeba jen mrknout, zpanikařil. Rámusil ještě hlasitěji a pozadu opouštěl bitevní pole ve snaze zachránit si ještě něco ze své letité existence. A tak se na třech metrech čtverečních ocitli dva připosraní hrdinové, k sobě svázaní vlezlým pocitem a nepřipravení na cokoliv, co by mohly vyvrhnout útroby bytu. Ona se vzpamatovala první. Snažila se zaposlouchat a zjistit co přimělo hlídače schovaného za ní (po vzoru malých dětí přitahovaných sukněmi) probudit celý panelák, ale jediné co slyšela, bylo snad osmdesát decibel kvílícího větru. V duchu nadávala psovi, muži, sobě, tmě, větru, prádélku, pondělku a klice – na více obětí potrefených slepou zlobou si nevzpomněla.

Konečně se pohnula. K proskleným dveřím bylo zvenčí tak daleko. Slyšela tlukot vlastního srdce a pomalu se posouvala ke zdroji své paralýzy. V hlavě jí běžel scénář, na který by byl hrdý i Tarantino a dech se jí zastavoval, aby se mohl zase škobrtavě rozběhnout. Doplazila se mezi dveře a znovu zkusila vetřelce zachytit alespoň jedním uchem. Pumpa v hrudi zapomněla činnost, zvuk. Divný, opakovaný, jako když někdo škrábe zrcadlo revolverem. Ťukání. Zavyla by, kdyby mohla. Nemohla nic. Pes jí pomočil paty, začalo ji zábst, ale nevnímala to. Stála a snažila se alespoň trochu kyslíku dostat do plic. Znovu se zaposlouchala. Ticho, pak jen ťuk, škráb,ťuk, ťuk a zase nic. Další šramot, ťuk, škráb, ticho, ťuk, ťuk, ťuk. Kdyby její nervy měly možnost zvukového doprovodu, byla by to strašná rána. Mozek se konečně pod náporem hormonů probral. Na kroky to nevypadalo, na divé zvíře (v pátém patře na sídlišti uprostřed města – typické místo výskytu) výjimečně také ne, tak co to sakra je?

Dýchala jako prvorodička a jednotlivé orgány se rozpomínaly na styl své práce. Škráb, ťuk, škráb. To jí něco připomnělo, nějaká melodie, mužský hlas, jak jen to bylo? „Tak začíná Katka." Vítězoslavně se usmála a svaly uvolnily křečovité sevření. Její soused ze čtyřky použil zprofanovaný panelákový telegraf. „Bude následovat trojí zaškrábání,“ napadlo ji – správně. Rozesmála se na celé kolo až přehlušila sousedovo roztoužené Morseovo vyznání  slečně ze šestky a taky spánek babky.