Na krupičnatém klíně
obtloustlého rána
stále v nočním bezvědomí
houpu se ve stavu
psychického vyžrání
a vnitřní musíš mě nutí

Krokem nejistým ulicí
davy v teple chystají svačiny
oči slepené škvíry do dne
tělo v předklonu jak mechanický přelud
a hlava šumivě mlčí

Za zámkem kouzelného vrchu
pár číslic k právu žít
možná šramotem prázdných útrob
zůstane nevyřčeno
ortel pak sirénou podepsán

Signatář cifer
co deviz na spokojené žití
za límec v zubech
vhazuje mě do chřtánu
úřadu propadlíků trhu

„chceš-li zabezpečovačce vykat
nauč se alespoň odjistit“