Neopouštěj mě, vílo

Stála jsi sama v šeru. Usmívala ses. Muselo se ti v hlavě honit něco pěkného. Chtěla jsem se tě dotknout, ale nešlo to. Ne, že bys byla moc daleko. Jen jsem nechtěla porušit tu tvoji auru, která kolem tebe vyzařovala. Byla jsi tak šťastná. Pamatuji si ten lesk v tvých očích, možná jsi plakala štěstím, ale přesto jsi byla tak krásná. Bylo vidět, že si naprosto užíváš té kouzelné atmosféry, která tě naplňovala.

Ze začátku ses bála, ale postupem času jsi se začala otvírat všemu, co ti nabídl. Pocity se v tobě střídaly, ale jenom ty dobré, nenapadlo tě, že by ses někdy mohla cítit hůř, aspoň ne v té době. Vypadala jsi jako pohádková víla, která rozdává radost všem, na které narazí. Byla jsi plná energie a života. Proplouvala jsi ročními období jako labuť. Vznešeně se vztyčenou hlavou a vyrovnaností. Předávali jste si tolik dobrého, že by mě v životě nenapadlo, že bys mohla být někdy smutná. Vytvářela sis pohádku, o které jsi věděla, že není věčná, ale i přesto si v tom pokračovala. Doufala jsi, jako malé dítě doufá v Santu Clause.  

Sem tam tě přepadávaly vzpomínky, které byly už hodnou chvíli pohřbeny na hřbitově, který upadl v zapomnění. Nevěděla sis s nimi rady, ale nijak jsi se tím nezaobírala a užívala jsi plnými doušky duševní souznění, které se ti nabízelo a uchvacovalo. Nastal zvrat a přestala jsi vzpomínat, vrátila jsi se pevnýma nohama na zem a žila přítomností, která ti na pár měsíců osladila život. Byla jsi Rusalka, která roztančila všechny pocity obklopující tebe i jeho. Chtěla jsi ho zatáhnout do svého světa. Povedlo se ti to. Byl omámen tvou krásou,  tvým chováním  a hlavně tebou. Chtěl tě moc. Ukazoval ti svůj nádherný svět, plný hvězd, lásky a kouzel, kterými tě učarovával a překvapoval čím dál víc.

Postupem času se tvá aura a nálada začaly vytrácet. Ztratila jsi se ve víru vzpomínek, stereotypu a nejistoty. Nebyla jsi smutná, ale pořád jsi vzpomínala na to, co kdysi bylo. Na věci, které by se tě už neměly dotýkat, ale obklopovaly tě stále dokola. Nikdo si toho nevšiml a ty jsi prožívala svoje vzpomínkové období.

Čas plynul dál a ty jsi byla smířená s tím, že tvoje pohádka skončí. Teď nebo za týden, měsíc, rok. Chtěla jsi pro to něco udělat, a tak ses vyjádřila svou specifickou formou. Byla jsi tak smutná a uplakaná. Bylo vidět, že si nevíš rady a doufáš, že aspoň tohle zabere. Možná i zabralo, možná i pokazilo to, co vlastně už dlouho nebylo.

Slíbila sis, že už nebudeš trpět. Když druhá strana přistoupila k řešení, tak jsi byla šťastná, myslela sis, že to bude jako dřív. Že spolu protančíte celou noc ve víru vášně a krásného splynutí duší. Snažila ses, ale pak jsi to začala vzdávat. To co bylo předtím vyřčeno, se ve skutečnosti nestalo. Docházelo ti to pomalu, ale věděla jsi, že  pohádka, na které ses podílela svým srdcem, vášní a duší,je  u konce.

Rozhodla ses pro velkou volbu, která by tě měla osvobodit a zabránit tvému srdci v pukání. V koutku duše byla naděje, která nechtěla vyhasnout. Byla hodně zakořeněná v tvém nitru a prala by se za svoji věc. Pohádka skončila skoro po roce a ty jsi konečně volná jako pták.

Necítíš bolest, pukání srdce ani žádné slzy nekanou z tvých krásných očí. Uvědomuješ si, že asi něco nebylo správně. Že jsi svoji vášeň ani kloudně projevit nemohla a chceš zapomenout na krásnou pohádku, kterou jste společně vytvářeli. Na kterou budeš vzpomínat s úsměvem na tváři.

Budeš moci předávat svoji energii svým vílám a princům z tvého světa. Vše končí a tobě zůstal krásný úsměv, pár vzpomínek a pocit, který je krásně hřejivý. Okusila jsi něco, co bylo nádherné. Myslím si, že na tvé pouti životem bude ještě tolik krásných a neznámých věcí, které tě určitě překvapí a vyrazí dech, proto se nemusíš bát toho, že už nic tak krásného nezažiješ.