Dílo #51344 |
Autor: | opicka |
Datum publikace: | 29.08.2008 07:00 |
Počet návštěv: | 2621 |
Počet názorů: | 23 |
Hodnocení: | 3 5 1 |
Prolog |
|
Prvá noc |
Crrr, crrr, zazvonil zvonek a já otvírám dveře. Přišla ke mě na
návštěvu. V krátké sukni, vyzývavém průsvitném tričku, a pevných
botech. Mohla mít bačkůrky, když bydlí o patro výš než já. Ale mi to
nevadí. Je tady a kouká. "Ahoj," zazní z jejich úst. Zouvá se a vchází
do dveří. Políbím ji na uvítanou, odloží boty do botníku a jde do
obýváku. Sednem si na pohovku. Po chvíli povídá, že bychom mohli jít
ven. "Teď jsi přišla," vyhrknu ze sebe, "a už chceš jít"? "Ano ven,"
odvětí. Když jí pohledem naznačím, že v naší společné chvíli bychom
mohli být chvíli spolu, pochopí. Vyzývavě místo na televizi kouká na
mě. Upřený pohled na mou tvář je cítit nějakým teplem. Kousíček ode mě
sedící slečna s vyzývavým pohledem nedovolí pozorně sledovat děj v
televizi. Ji televize nezajímá. Úmysl má jiný. Rozrušený, avšak
nezažraný do televize. Po očku sleduji co provádí. Zničeho nic se
nade mne nahne a políbí mě. Nádherně dlouhý polibek mě zbaví myšlenek
na děj v televizi. Teď je tady ona. Všechna má pozornost patří jí. Oba
máme zavřené oči, teda doufám, že oba. Chytím jí za hlavu. A opatrně ji
pokládám na pohovku a odkloním hlavu. Otevřu oči a v zápětí je otvírá i
ona. Usmívám se na ni. Je stále vyzývavá. Usmívá se. A chytá mě za
tričko. Jemně mě k sobě přitáhne. Snaží se znova políbit, ale já to
zadržím. Pohladím jí po vlasech a políbím na čelo. Usmívá se. Něco mi
pošeptá do ucha a já v zápětí vstávám. Sedáme si opět na pohovku. Teď
už naproti sobě. Její vyzývavá tvář a průsvitné tričko, kterým se
úmyslně a nedůkladně snažila schovat své krásně opálené tělo. Koukám na
ni jako na nádherný obrázek. A hlavou mi probíhají myšlenky, co by se
dalo s tak krásnou dívkou provádět. Televize, která byla už pouze
světelnou a zvukovou kulisou, ztratila pozornost nás dvou úplně. Pár
minut jen tak tiše sedíme a díváme se jeden druhému do očí. Náhle
vstane a odejde. Než odejde z obýváku, náhle si sundá tričko. Můj
pohled na ni je poután. Nemohu odepřít zrak. Dívám se na ni celou dobu,
než zajde za roh dveří. Vzpomenu si co mi pošeptala a netrpělivě
sleduji hodiny položené nad televizí. Minutu. Pouhou minutu vydržet.
Počítám, nedočkavě počítám blikající dvojtečku na digitálním budíku
stereo veže. 60x blikne a minuta je pryč. Kolikrát to bylo? 37 kdát?
Snad. Vyrušil mě nějaký zvuk z vedlejší místnosti. Znova počítat
nebudu. Nechám si v hlavě zafixované číslo 37. A počítám dál. Minuta.
Jedna minuta umí být někdy dlouhá. Náhle na budíku poskočí čísice. Z
20:12 na 20:13. Minuta uběhla. Mé výpočty sice nesedí, ale než dojdu,
minuta určitě bude překonána. Zvedám se z pohovky a jdu za ní do
ložnice. "Kde jsi tak dlouho?" ptá se mě. Zaražen otázkou jsem se
pousmál. Nechtěl jsem zkazit atmosféru hloupou odpovědí, že mám čekat.
Kdyby chtěla být sama, jde přece domů a ne do ložnice. Uvědomil jsem
si, že muž opravdu nerozumí co ženy říkají. Okolo postele, kde ležela
stále v podprsence a sukni, hoří svíčky. Neuvěřitelné, jak je rychlá.
Byl jsem minutu pryč a tohle? To není možné stihnout, když jsou svíčky
stabilní a hoří. Kouká na mě z postele a jemně dychá. Jemně se chvěje.
Pochopil jsem že své poprvé bude mít dnes, zde, a tady.Opatrně se k ní
přiblížím, kolenem k jejímu boku. Nahnu se nad ni a pohladím ji ve
vlasech. Laskám jí ve vlasech a hluboce se jí zadívám do očí.
Pozvedne hlavu a já jí políbím. Líbám ji a něžně hladím po tváři, šíji,
rameni a ruce. Dojdu až k prstům a její dlaň sevřu ve své. Odpoví tak
samo. Po chviličce ji pustím a chytám za zápěstí. Letmým pohybem mojí
ruky a volným pohybem ruky její dávám ji za její hlavu. Při své
přípravě si zřejmně nevšimla pout, které tam jsou. Možná, že všimla.
Ale přesto si tam nechala ruku dát. Cvak, ozvalo se. A ruka je
připoutaná. Usmívám se na ni milým úsměvem a beru do své dlaně její
druhé zápěstí. S očekáváním svolila. A sama si volně dala ruku k té
prvé. Opět se ozvalo cvak. Dívá se na mě spoutaná a já se nad ni nakloním. Začnu ji líbat. Chvěje se. Náhle odkloním hlavu a vstávám. Otvírá
oči a dívá se na mě. Usmívá se. Stojím u postele. Její vyzývavá postava
leží uvolněná. Jemně dychá. Potichu a nahlas. Vzrušení se zřejmně
stupňuje. Dívám se na ni a usměju se. Odcházím z ložnice. Leží, pořád
leží. Je spoutaná a čeká. Žádný rámus neslyším. Plně mi věří, že se
vrátím. A co když ne? Pomyslela na to? To ví jen ona sama. Ví, že se
vrátím. Šeptala mi, ať nezapomenu šátek. Došel jsem ke skříni, kde mám
šátek schovaný a cestou zptátky ho párkrát přeložím. Vrátím se a lehám
si vedle ní, na bok. Koukám jí do očí. Posledních pár chvil, kdy tomu
tak na neurčitou dobu je. Políbím ji na čelo a zavážu oči šátkem.
Zběsileji dychá. Mírně pootevřená ústa, rychlejší dech. Svíčky hoří a
jejich vůně se prolíná ložnicí. Políbim ji na ústa a svými prsty ji
zlehounka pohladím po tváří. Ležím vedle ní opřený o loket, koukám na
ni a prstem si pohrávám s křivkami na její tváří. Palcem přes rty, ze
kterých vychází slabounké sténání. Konečky prstů si to šinou ode rtů
přes tvář, ke krku. Políbím ji na klíční kost a rukou pohladím. Klesám
a ruka padá níž. Začíná se jemně chvět a dech se o něco zrychlil. Dívám
se na její vyzýváve tělo. Ve světle a žáru sviček vypadá dokonale.
Prsty na jejím tělě se letmo pohybují po její hrudi. A cítím jak se
chvěje, snad rozkoší. Je podzimní den, venku tma a okno dokořán. Temný
závěs zatažený, ať dovnitř vidět není, zas tak temný není. Chladivý
vánek dovnitř se žene. A těla naše chladí oblečené. A slečna bez
trička, v podprsence, se jemně chvěje. Rukou dráždím její tělo a prsty
hadí břicho. Něžně brouzdám sem a tam. Políbím ji a tu se zachvěje
znova. Na jejím těle cítím malé kapičky. Vánek je ohříván žárem svíček.
Políbím ji a líbám níž a níž. Polibek na břicho, jemný dotek rtů, ji
rozechvěje ještě víc. Cítím její vzrušení i horko jejího těla zároveň
na svých rtech. Jeden polibek, dva, tři... Utekly ještě niž. Až na
kraj, kde začíná její sukýnka. A tu se zatřese. Její tělo se mírně
prohne a pak položí. Zasténá. Rukou projedu pod lemem sukně zavřu oči a
místo políbím jednou, 2x... |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'opicka', 29.08.2008 21:20.
Názory čtenářů |
29.08.2008 07:11
opicka
|
muclicka napsal(a): tož ti nevim)...zdá se mi to nebo je to
sen že byl založen tuto klub odložených mužů?...klidný den přeju:-)))) Tak to nevím, já jsem štastně ženatý |
29.08.2008 07:18
muclicka
|
:-))) |
29.08.2008 07:52
opicka
|
Konvalina napsal(a): Děs a běs! Ráda dělám korektury, baví mě to, ale co je moc, to je moc. Ztráta času nad tímto textem. Rajče vrhnout je to jediné, co se dá dělat :-((( hmm tvůj názor
|
29.08.2008 07:58
narvah
|
lůzr
|
29.08.2008 08:36
siorak
|
Prsty hadí, bříško hladí. Fakt si to po sobě přečti, máš tam dost chyb. Jinak je to taková šťavnatá představa, ale co víc? |
29.08.2008 09:40
Lucretius Woogyankle
|
Opicka je hustotýpek. Doufám, že bude pokračování!
Zaujalo mě zejména:
Oba máme zavřené oči, teda doufám, že oba.
Chytím jí za hlavu. A opatrně jí pokládám na pohovku a odkloním hlavu.
Než odejde z obyváku, náhle si sundá tričko. Můj pohled na ní je poután. Nemohu odepřít zrak.
Zběsileji dychá.
Temný závěs zatažený, ať dovnitř vidět není, zas tak temný není. |
29.08.2008 09:49
marťánek paní Koutné
|
...po celou dobu jsem nebyla schoná zavřít pusu údivem a dýchala jsem potichu i nahlas...a kde mám zaslouženou pointu, co? Navrhuju, aby v pokračování napínavího příběhu od svířek chytil temný závěs zatažený, ať dovnitř vidět není a co zas tak temný není...co? Přijedou hasiči, bude veselo...opicko, ty VRAHUHUHU!!!!! jestli tys to neměl dát do drsoně? |
29.08.2008 10:07
siorak
|
marťánek paní Koutné napsal(a): ...po celou dobu jsem nebyla schoná zavřít pusu údivem a dýchala jsem potichu i nahlas...a kde mám zaslouženou pointu, co? Navrhuju, aby v pokračování napínavího příběhu od svířek chytil temný závěs zatažený, ať dovnitř vidět není a co zas tak temný není...co? Přijedou hasiči, bude veselo...opicko, ty VRAHUHUHU!!!!! jestli tys to neměl dát do drsoně? A za závěsem uviděl SVÉ vyčuhující papuče |
29.08.2008 11:05
Mbonita
|
šmarjápano..tak to vyjádření komplet za vše..a čti to po sobě sím |
29.08.2008 11:45
Pan Japko
|
Lucretius Woogyankle napsal(a): Opicka je hustotýpek. Doufám, že bude pokračování!
Zaujalo mě zejména:
Oba máme zavřené oči, teda doufám, že oba.
Chytím jí za hlavu. A opatrně jí pokládám na pohovku a odkloním hlavu.
Než odejde z obyváku, náhle si sundá tričko. Můj pohled na ní je poután. Nemohu odepřít zrak.
Zběsileji dychá.
Temný závěs zatažený, ať dovnitř vidět není, zas tak temný není. Znáš to, jedna ze života |
29.08.2008 11:49
Lucretius Woogyankle
|
marťánek paní Koutné napsal(a): ...po celou dobu jsem nebyla schoná zavřít pusu údivem a dýchala jsem potichu i nahlas...a kde mám zaslouženou pointu, co? Navrhuju, aby v pokračování napínavího příběhu od svířek chytil temný závěs zatažený, ať dovnitř vidět není a co zas tak temný není...co? Přijedou hasiči, bude veselo...opicko, ty VRAHUHUHU!!!!! jestli tys to neměl dát do drsoně? Závěs! |
29.08.2008 12:24
kouzelnik.zivota
|
jsem celkem pobaven:-) |
29.08.2008 12:34
nela
|
trošku dopilovat závěr a gramatiku a je to :o) |
29.08.2008 15:25
myšák
|
to by jeden až vyzíval, ba přímo i usnul... |
29.08.2008 15:50
random_night
|
prosím, kroť se trochu - anebo to aspoň hoď do drsoně a v prologu čtenáře pro jistotu varuj - řehtala jsem se, až jsem dostala záchvat :D |
29.08.2008 18:08
opicka
|
O pokračování zatím neuvažuju. Měl bych přeci neco nechat v tajemnu. |
29.08.2008 18:10
opicka
|
Závěs nemohl chytnout, svícky byly jen kolem lůžka. Daleko od závěsu. |
29.08.2008 18:12
opicka
|
Ještě jednou se omlouvám za chyby. mám jich moc, vím, a odstraním je co nejdříve. jinak díky za rady a tipy jak pokračovat |
29.08.2008 19:18
Arianna
|
Skús nepoužívať to isté slovo stále dookola. Slovo "vyzývavý" tam máš hneď na začiatku tuším trikrát. Okrem toho raz s ypsilonom po z, dvakrát s mäkkým i. Neviem, či píšeš vo Worde, alebo to rovno hádžeš sem. Každopádne by si to do toho Wordu ešte pred uverejnením mal hodiť a skontrolovať pravopis. Takisto hľadaj synonymá, nepoužívaj viac ako dvakrát to isté slovo, ruší to. A inak píš, píš a píš, koľko najviac môžeš, časom to bude lepšie a lepšie. Tréning robí majstra. Držím palce. |
29.08.2008 21:19
opicka
|
diky. Word nemám a nepouživám, hlásí mi chyby na vložení. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|