Vyprávíš o tom, že "Hroch je děsně nebezpečnej a žere takový ty velký rostliny, co rostou v Nilu." A: "Taky tam žijí takový něco jako bakterie, co se ti zavrtaj pod kůži a už je od tud nikdy nedostaneš."

A já ti visím na rtech, poslouchám tvé vyprávění a vůbec mi nevadí, že meleš děsný kraviny. Hlavně, aby od Humpolce nepřišlo ochlazení a přívalové deště, to by se potom Ohře rozvodnila a já bych se v ní, možná, utopila.

Hledáme spolu Orion na noční obloze a já přemýšlím, jestli ti vůbec někdy řeknu, že v srpnu vidět není. No fakt, že ne. Ale to hledání je vcelku příjemné...

Škrábeš mě na ruce a dobrovolně masíruješ záda. Víš, že tě mám ráda?

Začíná svítat a je děsná zima. Už zase Vysočina a Humpolec tak blízko...