Ještě jsme se smáli

a pili jsme moc z té lahve

co chtěla být převržená

jak kalamář nezbedného žáka

jak polévka dvakrát přesolená

Jenže my pili až dno se ponořilo

do našich útrob a nebe

dostalo adresu záchytky

Rána co mi od tebe

na záda padla, druhá přes tvář

odnesla křídla padlého

anděla co dříve nám stlal

hlavu skládám do kartonu

jak srdeční bezdomovec a

uplynulým rokům lámu vaz

Zrána svěřuji jak dáma porcelánu

drahého umyvadla to

co noc nedokázala strávit

a minulost mi pod jazyk vkládá

bílý déšť k překrytí vzpomínek

Vrážíme do sebe ve dveřích

co dělí včera a dnes

a ty se ptáš – Neznáme se?

pomalu kývám že ne

když tmu máš už zase na řasách