Rozbaluji si tvůj dar snad určený k dávným jmeninám a pod stuhou čekám co bys dal možná kdybych řekla co vlastně jsem chtěla já Rychlý pohled nazpátek na přebal knihy stokrát ohmataný na hrany slov bez významu cos odpálil jak košíček badmintonu když tma prolétla ti výpletem A kočka zahřívá důlek manželského lože jen tebou tušený a na moji vlastní postel dopadají bílé slzy zdi nářků a vyschlých dívčích snů Zvuk vlastních útrob nad pohárem po okraj plným k oslavě tvé směsi intrik a výlevů když z křižovatky našich plánu ukradls mi semafor Z mašle tvořím oko na němž co bylo pohoupám a budoucnu dojde dech odešels a je jedno kam |