na šibenici večera houpe se pár oteklých mraků v okenicích šeptá své concerto grosso nepojmenovaný smutek okapy plivou shnilé listí spadané ještě od podzimu a zas dýchá stmívání k zalknutí kulhavá romantika naoranžovělého nebe a uschlý tulipán ve vitríně šumění rádia jak místenka do bylo nebylo a jehla od gramofonu v roztrhaných kalhotách špinavých z courání nočním parkem a tmavými kalužemi v kterých těžko hledat ráno ospalé s víčky od vodových barev malé noční retro vrní ve všech rozích |