Pokrýt tvé záhyby jemně jak dřevěný prach z pilování podívej co je ve mně mýdlová bublina milování A ty si čteš noviny Z mlhovin v závoj oděna pouze tělo jak tětiva napnuté ve skoku měřím teplotu své touze a svou touhou vlastní teplotu A ty obracíš list Vzduch těžký nízkými pudy duše na cáry, co tedy ještě? svádím tě ve všech barvách duhy v každé kapce letního deště „Dej pokoj, je vedro“ |