Kouř vychází z lokálů kopírující oblak myšlenek tvých pane, takových opěvných vokálů je slyšet plačtivý smích
Z očí ti kape krev panáčku zmírající na hlínu na prknech kde stáli trpaslíci
Nech téct slzy ze srdce kopíruje šedavé slunce na obloze tvůj pohled působí (poněkud) stroze snad máš jiný v záloze nevypadající tak uboze
Potáhni z doutníku, beatníku můj milý příteli když byli jsme spolu veselí a zpívali jsme v posteli vybírali z šatníku to, co stálo za zmínku … Věci nechám u brány tam, kde byli jsme spolu večer všechny hříchy jsou smazány přece nebudeme brečet
Pozdravuj tu svoji že ji mám ráda spí pod hnědými závoji a v hlíně má záda |
|