Dílo #50090 |
Autor: | Mortimer |
Datum publikace: | 26.06.2008 02:47 |
Počet návštěv: | 941 |
Počet názorů: | 6 |
Hodnocení: | 2 2 |
Prolog |
Svoboda ducha
(nás pateticky slabších)
je cílem života
o jehož naplnění usilujeme
do (roka a do) dvou dnů... |
|
Ptám se Tě příteli... |
Ptám se Tě příteli,
je toto spravedlnost?
Na pranýři zamčený
schází mi svoboda
Pro shnilé ovoce
na oči nevidím
Ukradl jsem myšlenku
ostatním
Jeho jméno mám
vyryté na zápěstí
pro jeho slabost
pro jeho neštěstí.
Ukradl si život
když neuměl ji zaujmout
podvést sebe nechtěl
nechtěl lásku prodejnou
Mou vinou zůstane
že nás miluje a nenávidí
oba dva, jak jsme každý jiný
a tak to zůstane.
Nečekal snadný život
když poznal druhých záda
Zájem skutečný je pohlazení
co dává smrt, když má ráda,
co dává smrt, jež miluje
jen a pouze mě.
Nenechá mě vydechnout,
nenechá mě pohlédnout
do očí zelených
jako lesy zjara
I v nových časech
na mučeného déšť padá.
Ukradl si život
pro dlaně spojené
Na ruce vypálené
To jméno je moje, je mé. |
|
Epilog |
|
Názory čtenářů |
26.06.2008 10:27
magie_esence
|
*** |
27.06.2008 20:45
Kačírek
|
silné, pro mně neuchopitelné |
27.06.2008 20:57
klubko niti
|
snad neni ve skrytu ta báseň tak děsivá a pravdivá... |
14.07.2008 22:05
fougeres
|
neoslovila |
16.10.2008 22:39
Madelaine
|
Celkem pěkná, má obsah, ale spíše jako báseˇ. Na písňový text se mi to zdá moc těžkopádné. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|