Na louce vypuklo léto celou svou silou. Vzduch se tetelil a jinak se nepohnulo nic živého (ani neživého). Všichni obyvatelé louky byli zalezlí a jejich čas nastával až při západu slunce - cvrčci začali cvrkat, cikády jim zdatně sekundovaly, brouci vystartovali za potravou nebo povyražením a luční koníci závodili na lučních Taxisech. Všude panovala pohoda, jen občas narušena bitkou o dřívko nebo obzvláště zralý kousek ovoce.
Jednoho pěkného večera po parném dni se u červánků na obzoru objevila malá černá tečka. Všichni si nejdříve mysleli, že je to optický klam z tetelícího se vzduchu, postupně se však zvětšovala a zvětšovala.
"Bzbzz bzbzz bzbzzz, bzbzz bzz bzbzz," přistál před užaslé brouky čmelák. Moucha Máša si dokonce s otevřenou pusou sedla na zadek (nebo co to mouchy mají).
"Krásné odpoledne," pozdravil zvučným barytonem čmelák. "Jmenuji se Bedřich a přilétám k vám zdaleka - ze země hudby a zpěvu." Přelétl zrakem své posluchače a zaregistroval pouze otevřená ústa a kusadla - nic víc.
"Ahoj Bedřichu," přerušil chvíli trapného mlčení Walda - hovnivál z jižní části louky. "Tak nám něco zazpívej, když seš z tý hudební země."
"Jasně, zazpívej nám," přidali se ostatní.
"Zazzzpívej," vyskočila i moucha Máša na nohy a zabzučela. Bedřich se nedal dlouho pobízet a hudební večer se protáhl dlouho do noci.
Druhý den ráno se nikomu nechtělo vstávat - slunce pražilo, horko bylo jako na Sahaře a tak radši všichni vyspávali. Tedy téměř všichni - samozřejmě se našli tací, kterým byl Bedřich trnem v oku.
"Waldóóó," prořízl odpolední siestu jedovatý hlásek. "Nespi furt - nemáme co jíst."
"No jó," zabručel Walda, tak nepříjemně vytržen svou ženou Martou ze slastného snění. Vybatolil se ven a za chvíli už valil dostatek kvalitního materiálu.
"Jó třešně zrály, sladký třešně zrály," broukal si u toho a práce mu šla pěkně od nohy.
"Waldóóó," ozvalo se opět, až se leknutím přetočil na hřbet. "Doufám, že to zase nebude samá pecka jako minule. Kdo se v tom má hrabat." Jenže Walda už toho měl akorát tak dost - dovalil kuličku domů a zmizel za Bedřichem a ostatními. Pomalu se stmívalo, venkovní teplota se stávala snesitelnou a brouci, luční koníci, mouchy i další hmyzáci vylézali ven. Odněkud vylezl i Bedřich, který se nenechal dlouho pobízet a opět zpíval, bzučel, podupával a jinak muzikálně vyváděl dlouho do noci. Každý přinesl něco k snědku, byla i spousta pití a čas jim pěkně utíkal. A toto se opakovalo každý večer.
Po několika dnech se sešel akční výbor louky. Většinou se všichni jen handrkovali, tentokrát však našli společnou řeč. A stejně rychle identifikovali problém a možná ještě rychleji ho vyřešili. O pár chvil později se dva sekáči vrhli na spícího Bedřicha. Ten se ale urputně bránil - nakonec se jim vytrhl a uletěl pryč.
"Výborně," plácali se po ramenou zlomyslní hmyzáci. "Konečně tu zase bude klid a žádný noční pařby." Jakmile sluníčko přestalo žhnout a venku začalo být k vydržení, začali se objevovat i ostatní obyvatelé louky. Zpěváka a hlavního tahouna večerních zpěvů však hledali marně.
"Vyhnali jsme ho," odsekla Marta na Waldovu otázku, zdali Bedřicha neviděla. "Akorát tady dělal rozruch." Walda se otočil a beze slova od své ženy odešel s cílem už se nevracet. Marta za ním ještě něco volala, Walda ale nevnímal. Své kamarády našel na obvyklém místě a oznámil jim tu smutnou novinu.
"Co budeme dělat?" zeptal se chroust Chrudoš.
"No co - vrátíme se zase zpátky k našemu dřívějšímu životu," opáčil luční koník a jedním dlouhým skokem zmizel. Ostatní se s bručením pomalu rozcházeli také, až tam zůstali poslední čtyři.
"Já se k Martě nevrátím," pohodil vzdorovitě hlavou Walda. "Vyhnala Bedřicha a to se nedělá."
"A co chceš dělat?" zeptal se Chrudoš tiše. Walda jen sklopil hlavu.
"Já mám nápad," vstoupil do diskuse tesařík Richard.
"Tak nám ho pověz, Richarde," ožil Walda.
"To bude určitě nějaká tesaříkovina," zabručel si pod vousy Chrudoš. Richard pokračoval, jako by ho neslyšel.
"Budeme dělat hudbu sami."
"No to je báječný, skvělý. Založíme hudební těleso a budeme hudebnit. Skupina. A budeme se jmenovat Brouci," vyskočil čtvrtý ze skupinky - zlatohlávek Dan.
"Proč zrovna Brouci?" zeptal se Richard zamyšleně.
"No protože JSME brouci," odpověděl Walda místo zlatohlavého Dana. "Mně se to náhodou líbí."
"Já jsem neřekl, že se mi to nelíbí," nechtěl jít proti většině Richard. "Jen jsem se zeptal. Stejně tak se můžeme jmenovat Nene Bend nebo Vžum Hlístů."
"Žjóva," neudržel se Dan. "Vžum Hlístů je taky dost dobrý. Ale Brouci jsou lepší, co? My přece nejsme hlísti," prosazoval i nadále svůj návrh.
"Dobře, dobře," uklidňoval jeho emoce Richard. "Tak teda Brouci. Všichni jsou pro?" otočil se ještě na ostatní dva, kteří však také neměli námitek. "Buďmež tedy Brouci," zvolal teatrálně a tím vznikla nová a první hudební luční formace.
"Super - máme jméno a co teď?" vyzvídal Chrudoš.
"Musíme si rozdělit, kdo na co bude hrát," rychle odpověděl Walda. "Já umím bubnovat na bubínek."
"Já jsem se jednou chytil do pavučiny a znělo to moc pěkně, než jsem se dostal ven," dodal zlatohlavý Dan.
"Fajn, Walda bude bubnovat, Dan hrát na pavučinu, Chrudoš broukat a já zpívat," rozdělil zbylé party Richard. "A teď si to zkusíme všichni dohromady. Lááá - lalalááá." Ostatní se přidali a po chvíli ladění to dohromady znělo docela pěkně.
"Supr," netajil se nadšením Chrudoš. "A teď nějakou píseň. Každý zkusí nějakou vymyslet a pak to dáme dohromady." Tak chodili po okolí, přemýšleli, skládali, bloumali, broukali a hmkali. Když se potom opět sešli, každý nesl něco do společného hudebního fondu.
"Hovno, to je moje gusto," spustil Walda jako první.
"Waldo," podíval se na něj tesařík Richard přísně. "Tímhle oslovíš zase jenom hovnivála - ostatní budou znechucený a my ztratíme body." Walda zahanbeně sklopil hlavu.
"Uáí, uáó," přišel se svou troškou Dan. "Já moc na slova nejsem," dodal tiše.
"Dobrý," pochválil ho Richard. "To by mohlo mít úspěch. Co ty, Chrudoši?"
"Bručím si, ani nevím jak, vždyť tlustej jsem jak bramborák, mám jen hlavu plnou marmelády," zanotoval chroust.
"Taky pěkný," ocenili ostatní.
"Já mám ještě jednu," přihlásil se Walda mimo pořadí. "Kdo chce zdravý být, musí hodně vlákninu jíst."
"No - je to lepší než minule," připustil Richard. "Trochu to upravíme a bude to použitelný."
"A co ty?" otočil se na něj Dan. Richard se nadechl.
"Nejlepší mouchy jsou, tam z hrušky u rybníka, nejlepší mouchy jsou, z okolí latríny."
"To bude pecka," neudržel se Walda. "Ta latrína se mi moc líbí. Tak to pojďme všechno rychle nacvičit, za chvíli bude večer. Ať můžeme předstoupit před publikum."
"Sukces! To byl naprostej sukces!" vykřikoval Dan a poskakoval kolem ostatních. "Ty světlušky - jak na nás svítily a ty ploštice v první řadě - viděli jste je? Jak po nás šílely?"
"Já jsem viděl Martu," zabručel Walda. "A jestli šílela, to nevím."
"Hele, mě napad další bombastickej hit," zahlásil Chrudoš. "Marta je Marta, Martu zná celá parta." Walda se zašklebil.
"Já se k ní moc znát nechci," prohlásil. "Jestli chcete vy - prosím. Ale já už ne. Nezapomínejte - vyhnala Bedřicha. A to jí jen tak neodpustím."
"Přestaňte krafat a začněte vymejšlet hitovky," přerušil jejich rozjímání Richard. "Máme za sebou pěkně drsnej den a zejtra bude zas."
"Brouku, ty seš génius," zadíval se na něj užasle Dan. "Hele poslouchej - to zas byl pěkně drsnej den, jsem utahanej jako chroust. Promiň Chrudoši."
"V poho," utrousil chroust. "Pokračuj."
"To zas byl pěkně drsnej den a jsem vyprahlej jako poušť. Teď už konečně sedím a v klidu si jen medím, to zas byl pěkně drsnej den." Ostatní jen beze slova zatleskali a přidali se k Danovi.
Brouci nekoncertovali každý den, ale stejně už na louce nebyl klid jako dříve. Ale většině to vyhovovalo. Prohlašovali, že není nuda a alespoň občas to večer na louce žije. A léto pomalu ustoupilo podzimu a sluníčko nesvítilo tak dlouho a intenzivně. Přípravy na zimu finišovaly, spižírny a sklepy se plnily jídlem, nicméně Brouci koncertovali pořád. Měli jednu společnou velkou spíž, do které si ukládali honoráře z koncertů, a ta už pomalu přetékala. Jednoho dne se ohlásila zima.
"Končí nám sezóna," prohlásil prokřehlý Chrudoš. "V tomhle se už nedá normálně fungovat. Musíme zalízt." Ostatní souhlasili a tak všichni zalezli do svého 5+2, každý obsadil jeden "pokoj" a zabednili dveře. Jednu místnost označili za zkušebnu a tam trávili nejvíce času. Projížděli staré hity a fláky a dávali do kupy nové.
Jednoho dne (nebo noci - v podzemí se to těžko poznává) - zrovna když ladili svůj poslední hit "Nejsem včerejší", tak přišlo zemětřesení. Celé jejich obydlí se propadlo. Když se vyhrabali z trosek, uviděli špičatý krtčí čumáček a mžourající očka.
"Chm, chm, chm," začichal krtek a vytáhl z kapsy svých kalhotek brýle. "Koho to tu máme - jeden pikantní hovnivál, lahůdkový chroust, křupavý tesařík a dezertní zlatohlávek. To bude sváteční oběd."
"Aj aj aj," zanaříkal Dan. "Takovej konec jsem teda nečekal. Umačkán fanynkama - budiž. Přecpán k prasknutí - proč ne. Ale sežrán krtkem?"
"Nějaké poslední přání?" zeptal se krtek a přidělal si na krk bryndák.
"Naposledy si zazpíváme, ne?" otočil se na ostatní Richard. A protože krtek nic nenamítal, spustili. Do své labutí písně dali vše a když skončili, překvapený krtek si bryndák zase sundal.
"Teda - takové umělce jsem tady ještě neviděl," prohlásil. "A ne kvůli tomu, že špatně vidím. Vás by byla škoda sníst." A shrábl je všechny čtyři i s obsahem jejich spižírny do krabice a tu odnesl do svého doupěte.
"Jsme zachráněni," zašeptal Walda, kterému se přívlastek "pikantní" moc nezamlouval.
"No jo," přitakal Chrudoš. "Vypadá to, že nás nesežere."
"Mě se to nějak nezdá," zapochyboval Richard. "Když nás drží v krabici, tak s náma má nějaký plány. A kdoví jaký." Krtek krabici postavil na stůl, přinesl si cosi neidentifikovatelného k jídlu a usedl k obědu.
"Hudba!" zachrastil s krabicí, až se Brouci sesypali jeden přes druhého. Okamžitě jim došlo, že si z nich krtek udělal své soukromé rádio.
"Tak zpíváme," zagestikuloval Dan. "Až usne, tak mu zdrhnem." Krtek si je však hlídal, aby nepřišel o tu exkluzivní broučí hudbu. Každý den poslouchal a některé písničky si dokonce po nějaké době broukal s nimi.
PONAUČENÍ:
Když už jsi slavný a každý tě zná,
Můžeš se dostat i do rádia,
Radost však z toho je pramalá.
|
|
2
Aglája 
fungus2 