LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #49957
Autor:	Montrealer
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Vyznání
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	19.06.2008 12:54
Počet návštěv:	2153
Počet názorů:	15
Hodnocení:	7 1 5

Míla z Jemnice

      S Mílou jsem se seznámil tak, že jsem odepsal na inzerát dvou děvčat. Míla se mi přihlásila nejdřív telefonem – zavolala mi do ČKD, ale z rozhovoru nic nebylo, seděl tam šéf a napjatě poslouchal. Tak jsem jí do telefonu řekl, ať raději napíše. To už v ČKD věděli, že mám spoustu známostí, ale nikdy jsem neprozradil, že se seznamuji na inzeráty.
      Po výměně několika dopisů a fotografií jsme se dohodli na setkání ve Znojmě. Mohl jsem volit vlak, autobus nebo vlastní dopravu Velorexem. Nakonec zvítězil ten Velorex, nejspíš z důvodů, že jsem chtěl být i ve Znojmě mobilní a tak trochu jsem pozapomněl na skutečnost, že tam čekají děvčata dvě. Ale ta druhá byla natolik zakomplexovaná, že skoro vůbec nemluvila a ani nevím, jak se jmenovala. Míla byla z těch dvou mnohem podnikavější. Na holku z inzerátu byla navíc velice hezká, teprve později jsem se dozvěděl, že i Míla má ve svém životě "háček".
      Toulali jsme se spolu Znojmem, když Mílu rozbolela hlava. Tenkrát však byla pomoc i v sobotu snadná: stačilo zazvonit u pohotovostní lékárny a za poplatek 5 Kčs jsme měli k dispozici celý sortiment volně prodejných léků proti bolesti. Koupil jsem jí Algenu za 2,60 Kč (tenkrát se ještě prodávala bez receptu), vyprosili si v lékárně sklenici vody a bylo po bolesti. Algena se dneska už ani nedělá, není v registru léčiv, je tam jenom Alnagon. Jó, stárneme, kamarádi.
      Skupina Greenhorni (ještě s původním názvem) měla být kořením společně trávené soboty. Míla na ně už v předstihu sehnala lístky, děsně se jí ti kluci líbili, jak zpívají (během koncertu se ukázalo, že mně také) a tak při koncertě v přestávkách mezi písničkami vyskakovala ze židle a křičela na ně různá bojová hesla. Tenkrát jsem poznal, co to znamená opravdu milovat nějakou skupinu a také jsem poprvé viděl baviče Petra Novotného, který tehdy dělal Greenhornům konferenciéra. Byl to tenkrát ještě štíhlý a opravdu zábavný hoch, na rozdíl od jeho současných kreací. To s Greenhorny ještě zpíval Michal Tučný, osobnost sobotního odpoledne. Novotný ho v žertu tituloval "Michal Tlustý".
      Na večer naplánovala Míla návštěvu plesu. Snažil jsem se jí to rozmluvit, že už jsem úplně zapomněl tancovat, ale neuspěl jsem, měla už lístky. Míla tancovala slušně, ale zejména se ke mně pořád tiskla, takže jsem měl krásnou možnost poznat, jakou má pevnou a vypracovanou postavu. Moje roztodivné taneční kreace však rázně ukončila Ona:
      „Jestli mně ještě jednou dupneš na nohu, tak tě na oplátku kopnu do kolena.“
      „Nepůjdeme si raději v klidu sednout?“ navrhl jsem. Neodmítla. Usedli jsme k láhvi vína a debatovali. Míla se "přiznala", že pracuje v Moravských Budějovicích u benzínové pumpy – tankuje benzín do aut, tehdy ještě 2,30 Kčs za litr. Já už měl za sebou vysokou a tak mě zase napadly myšlenky o potřebě rovnosti vzdělání, ale zatím jsem s nimi nevycházel na světlo. Nejspíš to bylo tím, že Míla byla velice hezká, s vynikající postavou, a takovéhle holky člověk při seznamování na inzerát přece jen nepotkává denně. Proto jsem raději volil vyčkávací taktiku.
      Vcelku jsem to znojemské setkání hodnotil pozitivně. Přespal jsem v nádražním hotelu za tehdy hrozných 70 Kčs a příští den (v neděli) jsem oklikami dojel do Prahy. Za několik dní přišel dopis od Míly. Omlouvala se mi za své tajnůstkářství a sdělovala, že je ve skutečnosti rozvedená a že má dvě malé děti. S tímhle jejím handicapem jsem se už vyrovnat nedokázal. Takže dodnes nevím, jak se jí po dvou dětech podařilo uchovat si takovou skvělou postavu.