přemýšlím,

říkám si…

Co zbylo z těch časů?

Pár vzpomínek,

co dokonce mýho života budou mít v srdci místo.

Pár mušlí, pár věcí, pár zrnek písku ve vlasech…

nesmím je poztrácet.

A taky tu slanou příchuť v puse.

Pár skvrn na ubruse…

od džemu a čaje jsme jim tam nechali.

Aby bez nás nebyli zoufalý.

A spousta fotek a nový přátelé.

Už se počítám mezi dospělé,

nemůžu si hrát na dítě.

…a plakat, protože je to pryč.

Nemůžu vlastně vůbec nic,

jen vzpomínat a doufat,

jenom v duchu tiše zoufat a stýskat si..