V temnotách bádám opuštěn,
nevnímám nic, jen strach,
proč jeden hřích mi nebyl odpuštěn
a z krásných citů zbyl jen prach.

Nebýt, kéž, té vyšší moci,
která naše osudy tvoří,
nebo snad genia loci,
co mé svaté místo boří.

Snad bych své místo stále znal
a uznání neztrácel,
snad i můj les svědomí by stál,
jenž jsem bez milosti vykácel.