Vždy, když jsem na horách,

dostávám strach, že stezkou neznámou půjdu,

ono začne šíleně sněžit a já budu mít promočenou

nepromokavou bundu.

To se mi však s tebou stát nemůže,

tvůj dobrý úsudek mi vždy od dlouhých túr a

různých dalších blbostí pomůže.

A tak sedíme spolu v horské chatě,

už nemyslím na maratónské tratě. „Ach, proklatě,

co zde budeme dělat?“ ptám se tě...

Mlčky prstem ukážeš na třpytící se sníh a já?

Nevnímám, (oprašuji neznalost německého jazyka)

šeptám ti: „Ich liebe dich.“

Tzn., že miluji jen a jen tebe,

koukni se na ten úžasně kulatý měsíc a

potemnělé nebe…

Držíme se za ruce,

večer pro nás začíná tak krásně nevinně,

tož uvidíme, co pěkného se z toho všeho

nakonec vyvine.