Umíš mi vyprávět příběhy hvězd, 
Třeba Albireo, dvojhvězda,
ta nejkrásnější se mi zdá
z  poutníků dálných nebeských cest.
 
Dívám se na ní, je převysoko,
Oči mám zastřené pozlátky, 
Když ohlédnu se nazpátky.
Byli jsme tehdy „na divoko“.
 
Je to pár let, už nevím, asi.
Byla jsem ještě hodně mladá,
A už tehdy jsem tě měla ráda,
když zasvětil´s mne do její krásy.
 
Dodnes, když okukuji nebe,
vždycky si říkám, najdu tě?
Tamhle je! V hlavě labutě.
A v  záři jasné vidím tebe.