Po úspěšném táboráku oheň zaliji vodou

podrážděný žaludek napravím zas sodou...

Díky dobrým karcinogenním špekáčkům je teď ve mně paseka

každý se mě poleká...

...vypadám teď totiž trochu mdle

a hle

při těch mých myšlenkách, nad hlavou mi letí ptáček: ,,Sakra, kam jsem si jen dal ten mikrotenový sáček?!“

Od oné příhody uběhl už rok

a já podnikl jsem zabezpečující krok: NEJÍST ŠPEKÁČKY, zvlášť ne ty nedopečené

i když někomu se možná na první pohled zdají pohledné.

Ono není od věci, trochu déle počkat si!

Pro výstrahu všem,

vyprávím tento příběh každý den těm, co ocitnou se v lese sami a

z nevolnosti před očima vidí klamy.

Jsou sami... bez sáčku z mikrotenu a...

začnou se dusit díky zlobivému hlenu.

Ten dráždí je v krku

muži zákona už je mají v merku.

Pak těžko se vysvětluje, nadává a říká

že Vy výtržníci nejste

že chtěli jste se jen s přírodou sblížit

a ne zvířátkům ublížit.

Proto dávejte si na má slova pozor všichni a

berte je prosím vážně

protože mě kdysi označili za blázna...

...předepsali mi pak lázně.