Ano?
Ne..Tady Adam. Jdeš ven?
Ano.
Adam, jmenuju se Adam.
Ano..
Adam..moje jméno je Adam.
Ano..
Říkám Adam, nechtěla bys ven? Třeba na zmrzlinu..
Anoo..
Adam.. Asi to nemá cenu.. /položí/
Ano, asi nemá..
Já to napíši znova..:
JMÉNO ADAM JSEM POUŽILA,PROTOŽE, KDYŽ JSEM SPĚCHALA(psala jsem druhý text na lit.o, když ostatní četli svá díla), PRVNÍ JMÉNO, KTERÉ MĚ NAPADLO BYLO ADAM, JAKO PRVNÍ MUŽ.. (jak trapné..)A PŘÍSAHÁM BOHU(i když nejsem z těch, co věří) ANI ŽÁDNÁ SOUVISLOST MĚ NENAPADLA..A ANI NĚJAK NENAPADÁ..
Tohle je opravdu neskutečné..
OMLOUVÁM SE.
OPRAVDU ŽÁDNÝ ZÁMĚR,SPOJITOST A COKOLI OSOBNÍHO..
Když ve svých textech popisuji něco osobního,tak abstraktně..skrytě a tajně..nemám to ráda, stejně jako používání pravých jmen..