Zapřažená duše

S tou zacákanou žlutou poštovní brašnou přijížděl tak obden před obědem. Psi hned vyběhli až ke vratům, pozdravil tak rychle, že ho sotva kdo uslyšel a už nohou nakopával plyn, aby unikl jejich pozornosti. Pokaždé po něm zůstala jen stopa zmačkané trávy a závan nedopáleného benzínu. Měl jsem kolo Pionýr - stejně tak jako Jarda Kučerů, stejně tak jako Jarda Kučerů jsem měl z duše kola od traktoru přidrátované gumy z obou stran rámů proti silným nárazům a nebezpečným bouračkám. A z řetězu těch Pionýrů jsme měli sundané kryty, aby bylo dobře vidět na ostře zubaté tácy a pod jednou sedačkou jsme měli nastříkán žlutě nápis Yamaha a pod druhou světle modře Kawasaki. Na kopci jsme si vykolíkovali krosovou dráhu a když zapršelo, plácačky se zablátily a tu smyk a "ty vole!" a "to je vodršku!" a plesk!

Až jednou.

"Tak co jí říkáš? Pěkná, viď?" poplácal mne táta chlapsky po zádech.

"Stopadina!" neuvěřitelně jsem se blížil k vozíku od auta.

Byla tam převázaná gumovými popruhy, trochu umaštěná...zmáčkl jsem mezi prsty paprsky kol a ty byly pevné jak ta nejpevnější tětiva lukostřelce. Zmáčkl jsem je ještě jednou, abych uvěřil, že to jsou kola pravé...otřel jsem prsty od paprsků do trenýrek a dotkl se opatrně plynu na řídítkách. Moc jsem s ním nepootočil, řídítko bylo moc pevně zaraženo váhou stroje do dřevěné podlážky.

"Tak co?" ozvalo se za mnou tiše, jako by táta nechtěl vyplašit tu chvíli.

Sundali jsme ji opatrně na zem a tlačili ke stodole. Jakmile dostala napít benzínu namíchaného v láhvi s olejem, uslyšel jsem prvně uhm, uhmmm, uhmmmmm... a to už kola mizela ve vysoké trávě, chvíli co chvíli prudce nadskakovala o krtinu a tlumiče měkce dorovnávaly. Museli jsme zavřít psy, běhali neustále do cesty a člověk by se přes ně přizabil. Zatímco pak táta pucoval hadrem motor, ve stodole jsem už pod žárovkou vyklízel místo.

Ráno mne slunce v okně vzbudilo už v sedm. A taky i hudrování karboflexu. Co je to..."co to děláš?" Vyběhl jsem ještě bosý ven. 

"Traktor přecé!" snažil se táta přehlušit let ocelových jisker.

A tak byl během dvou dnů motor z toho nádherného stroje zapražen do traktoru. Za pluhem voněl sice stejně, ale tak nějak...:-)