LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #48864
Autor:	Mortimer
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Jiné/Písňový text
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	01.05.2008 00:55
Počet návštěv:	848
Počet názorů:	4
Hodnocení:	1 1 2 1

Tep

Jako stříhat si jeden po druhém
své tisícovky vlasů
plynou dny co žiju pod dluhem
jako koukat z okna z rozjetého vlaku

Lásko, lásko, pokoj je zamčený.
Neví o tom ani Kryl, že litanie nemáš ráda.
Klišé a kýče, obrazy zvěčněný
co v paměti si ukládám i pohled na tvá nahá záda.

Na stoosmdesát si zrychluji tep,
když pole a louky žluté sukně projedou mi kolem.
A na tisíckrát si na čelo klep,
to nepochopíš, vždyť máš kroužky kolem kolen
když pak svítání, zakouřený pokoj provoní
oslní nás slunce naivní.

(Tak dětské) mám fixní iluze o polapené mysli
do tmavohnědých vlasů.
Ve své úloze herce, jemuž chybí kyslík,
vracím se zpět do starých časů

Dávno minulých na asfaltu rozježdených
učíš se v lidech číst a já zase poslouchat
vždy když mi radíš. Na parketách vyleštěných
není Ti do tance a obětí lze vynechat.

Na stoosmdesát si zrychluji tep,
když pole a louky žluté sukně projedou mi kolem.
A na tisíckrát si na čelo klep,
to nepochopíš, vždyť máš kroužky kolem kolen.
Na padesát, že nemůžeš lhát,
nechápu že přežili jsme až do naší doby.
Nemůžem hrát si, a tolik si brát,
že nemáme večery, malebné věčné hroby
a pak svítání svým paprskem tvou tvář pohladí,
tvé spíci ruce, tvou mysl naivní.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Mortimer', 01.05.2008 00:56.