| Amputace |
|---|
Tento
článek o představení génia širší veřejnosti v žádném případě nemůže dokonale
zachytit celou jeho výjimečnou osobnost. Přesto se vám alespoň za pomoci
náznaků pokusím umělecké charisma toho nepřístupného introverta přiblížit.
Klaun, nebo rozhněvaný bavič? Příslušník originality - snahy o ní - či snad
pravá ruka automaticky se líbících ztvárnění stereotypu? Sám několikrát
přiznal, že tyto tenké ledy mezi pravděpodobným úspěchem a vnitřním uspokojením
sjížděl - na velice ostrých bruslích - při každém tvoření nového díla a čtení
následné kritiky. Přesto zůstal celý svůj krátký život nakloněn spíše ke straně
čistého nepochopení, kterému se vynucenou záměrností poddával. U tvorby děl
využíval své dokonalé obrazotvornosti v kombinací s čistým, až necitelným
popisem. Vznikala tak díla absurdní, cit postrádající, ale v určité části
lidské mysli dokonale představitelná. Neobvyklé obrazy předkládal s chladnou
samozřejmostí, (na první pohled mohlo jít o pózu a skrytou součást samotných
děl) přitom jejich obsahu a především formě vůbec nevěřil. Rozhodně tedy nešlo
o chladnou samozřejmost (přenesenou aroganci) v jeho přístupu.
,,Psát jako já může každý.''
,,V mém umění nejde o umění, jde o to, umět si namluvit, že o umění jde.''
,,Proč nikdo nepíše jako já? Je to příliš snadné. Proč já nepíši jako ostatní?
Je to příliš složité.''
První a zároveň největší umělecký rozkvět zaznamenal přibližně v půli mezi
sedmnáctým a osmnáctým rokem. Nejprve zkoušel prorazit jako básník za branami
internetového světa, postupně se však vyvíjel v mladého nadějného prozaika -
publikoval díla silně ovlivněná surrealismem a dadaismem. Velice si také
liboval v surových a místy dokonce zvrhlých scénách, kterým, především ke konci
života, dával ve svých dílech čím dál více prostoru. Paradoxně se však
proslavil až svým posledním, sebekritickým dílem, které sepsal několik hodin
před vlastní sebevraždou. V díle šlo o popis sebe samého jako umělce -
zklamaného a neúspěchem zbičovaného. Dal zde jasně najevo vnitřní prohru
kontroverze a vlastního obohacení mysli, nad úspěchem, touhou po něm. Hodně
také operoval s pojmem umělec v záporném smyslu: ,,Jsem umělec? Nebo jen umění
ničí mou tvář (hlavně oči)?'' Text ještě před vlastní smrti poslal několika
přátelům a požádal je, aby jej šířili dál.
V osobním životě byl cizím, dosud nepoznaným lidem zcela nepřístupný, zato
uprostřed záplavy známých tváří se projevovala jeho povaha klauna a baviče
extrémních měřítek. Se známostí po boku dokázal dělat nejnepředstavitelnější
věci na světě. Neznal ty hranice, pod které se denně skláněl a zároveň ty, jenž
ustupovaly před ním. Nikdy nedobil hradby zájmu opačného pohlaví. Možná to bylo
ve velkém míře dáno jeho enormně nízkou sebedůvěrou, možná odmítáním tradic
běžné společnosti, nebo, jak on sám často zmiňoval, reálnou a nevyvratitelnou
ošklivostí vlastního obličeje. Ať už bylo příčinou cokoli, jeho sebevědomí mu
vzalo šťastný život a pravděpodobně také smrt.
Přesný důvod sebevraždy není znám, přesto se psychologové domnívají, že u
takového člověka mohlo být příčinou prakticky cokoli, ať už dlouhodobá deprese,
nebo náhlé labilní selhání.
Umělec zemřel dva dny po svým osmnáctých narozeninách. Napsal dílo ''Amputace'', poslal jej přátelům, vzal do ruky nůž a navždy nechal vytéct krev
ze všech možností a obzorů.
Určitě nejsem sám, kdo předpokládá, že by jednoho dne tento mladý génius objal
celý svět. |
|
| Názory čtenářů |
28.04.2008 02:47
 stínka_  
|
...kdo si počká, ten se dočká....amputovat svět aneb ovládnout svým magickým myšlením tak, že pařáty a chřtány nemohou géniovi ublížit:-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|