| Dílo #48697 |
|---|
| Autor: | Montrealer |
| Datum publikace: | 24.04.2008 06:05 |
| Počet návštěv: | 1083 |
| Počet názorů: | 9 |
| Hodnocení: | 8 4 |
| Prolog |
|---|
| Tento příspěvek se vám možná nebude líbit, ale bylo to ve mně už dlouho, musel jsem s tím ven. |
|
| Misantropie |
Přechod z vysoké školy do praxe byl pro mě dost tristní. Z prostředí jednoznačně přátelského jsem totiž ze dne na den přešel do prostředí silně lidí značně nespokojených. A nebyl jsem sám – spolu se mnou přišlo tenkrát do pražského ČKD jedenáct čerstvých inženýrů – absolventů ČVUT. Prostředí, ve kterém jsme měli pracovat, však bylo téměř odpuzující – strojovna osvětlená rtuťovými výbojkami, které se tenkrát používaly k osvětlování silnic a v jejichž namodralém světle vypadaly lidské tváře jako zsinalé mrtvoly. Ke strojovně patřila místnost, kde inženýři trávili čas, pokud zrovna neměli konkrétní práci ve strojovně a kterou bych nazval možná přípravnou, protože jsme si tam připravovali a studovali dokumentaci potřebnou ke zkoušení elektrických strojů. V přípravně bylo 12 stolů a jen jediné okno s denním světlem. Ostatní světla měla též mrtvolnou barvu.
Připadali tam dva inženýři na jeden pracovní stůl, takže těm novým šéf nepřiděloval jednotlivé stoly, ale jen šuplíky v těchto stolech. Jednalo se o zcela běžné kancelářské psací stoly a u jednoho z nich seděla sekretářka. Zdenička, jak jsme jí po čase začali všichni říkat.
Pobyt v přípravně byl nejnepříjemnější po začátku pracovní doby, kdy se tam scházeli noví inženýři, nespokojení s pracovním prostředím, s prostředím a mezilidskými vztahy v této továrně vůbec a někdy vyloženě nasraní z toho, že musejí pracovat už od 6 hodin ráno. Mimo mě totiž všichni dojížděli, jak z různých končin Prahy, tak i z vesnic a městeček dost daleko za Prahou. Já naštěstí dojíždět nemusel, protože závod ČKD Polovodiče byl na Pankráci, kde od dětství bydlím, takže jsem to měl jen 10 minut pěšky a byl jsem tak ušetřen strádání v městské dopravě. Ale nepříjemné prostředí na mě doléhalo stejně jako na ty ostatní a tak jsem se jich po ránu začínal stranit – namísto sezení v přípravně jsem sedával ve strojovně, raději mezi stroji než mezi lidmi, pod těmi "mrtvolnými" výbojkami, raději sám, než v hloučcích vyloženě po ránu nasraných lidí. Tenkrát jsem měl na ty své kolegy skutečně dopal, ale oni za to, že byli nasraní a šířili tuto náladu kolem sebe, vlastně až zas tak moc nemohli. Psal se rok 1971, normalizace po příchodu sovětských vojsk byla v plném proudu a museli jsme, jak říkají Slováci, držať papuľu. V té době, to musím sebekriticky přiznat, jsem začínal lidi v továrně nenávidět.
Sedával jsem tedy ráno ve strojovně a většinou si četl noviny, které tenkrát stály 50 haléřů. Všeobecně doporučováno a dokonce tolerováno bylo oficiální komunistické Rudé právo, ale mnoho lidí odrazoval velký formát papíru, přestože cenzura už plně fungovala, takže zase stačilo číst jediné noviny, aby se člověk dověděl všechno, co bylo ten den pro tisk centrálně uvolněno. Já tenkrát četl Mladou Frontu. Jednou jsem takto narazil na Případ Olgy Hepnarové. Byla to holka s průmyslovkou, která však pracovala jako řidička nákladních aut. Většinou jezdila s dodávkou, ale v onen osudný den si vypůjčila Pragu RN. Byl 10. červenec 1973, dva roky po mé promoci, když Olga s tím náklaďákem úmyslně najela do lidí, čekajících na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí. Vyšetřovatelům pak řekla, že lidi nenávidí, protože jí nerozumějí a chtěla se jim takto pomstít. Zabila celkem 8 lidí a svého činu nikdy nelitovala. Byla odsouzena k trestu smrti a v Pankrácké věznici popravena 12. března 1975. Ona také nenáviděla lidi, podobně jako tehdy já, jenže já se před nimi jenom každé ráno utíkal schovat mezi stroje, zatímco Olga lidi vraždila. Tehdy jsem si uvědomil, že až tak daleko můj odpor k lidem nesahá a nehrozí tedy, že bych něco podobného spáchal já.
S nepříjemnými a trvale nasranými lidmi jsem se však setkával po celou dobu, po kterou jsem pracoval v ČKD Polovodiče. Abych to upřesnil – zdaleka ne všichni byli nepříjemní, ale ti, co byli, dokázali zkazit člověku náladu na celý den. Podepisovalo se na tom i deprimující prostředí v celé továrně a proto jsem se po čase rozhodl, že vzdor zajímavé práci tu blbou fabriku opustím a raději budu za prací někam dojíždět, pokud tam budou na sebe lidé vlídnější. Také že byli – takové místo se totiž dalo najít i za komunistů.
Se vzpomínkami na zoufalý čin Olgy Hepnarové jsem se od té doby setkal ještě několikrát – v tisku se to občas objeví, její jméno je nyní na internetu i ve Wikipedii a o jejím činu vyšla u nás i kniha od spisovatele detektivek Romana Cílka. Kdykoliv ten čin připomenou, vybaví se mi vzpomínka na strojovnu a přípravnu v ČKD Polovodiče a fakt, že jsem tenkrát taky svým způsobem nenáviděl lidi. Ale nikdy jsem nikomu nic zlého úmyslně neprovedl. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 24.04.2008 06:09.
| Názory čtenářů |
24.04.2008 07:40
 siorak
|
Chápu, že to může dojít tak daleko. Přechod z vysoké školy, kdy je člověk plný ideálů je opravdu pro silné povahy.
Dodnes si pamatuji ten zvláštní zápach připálených špon od soustruhů smíchaných s olejem v ranní nevytopené dílně. A k tomu atmosféra šesti hodin ráno.
Procházel jsem takovou dílnou každý den do konstrukce po odpíchnutí.
A taky asi měsíc dělal jako brigádník na kovárně. Byl to tvrdý chleba. |
24.04.2008 10:49
HarryHH
|
... myslím že v těhle pocitech nejsi osamocen ...
*- .... jenže málo kdo to přizná ...
Nasranost ...
HarryHH Básně » Láska ... vyznání
Anotace: ... bez ní by nám nikdy nespadly .... růžové brýle ...
.
Někdy mám pocit ...
že bych byl schopen
naplnit celé noviny ...
černou kronikou
... .... .. o bizardních smrtích ....
Vás všech ... co mě serete ...
Jenže to by brzy musili
snížit náklad
pro nedostek čtenářů ...
A tak si žijte dál .. vaše zbytečné životy ..
... .... ... .... .... prozatím ...
*
Dnešní comment někomu z Vás
/ kdo se umí dívat realisticky,
a realisticky se také naštvat .... /
Publikoval(a): HarryHH, 12.8.2007
|
24.04.2008 10:53
závojenka
|
...inu: zbytečné životy? a jakpak to víš? :-)
serenádo! |
24.04.2008 11:16
Haber
|
hmmm
úprimné
*
to sa cení* |
24.04.2008 18:25
Mbonita
|
obdivuhodě jsi to napsal..smekám. |
24.04.2008 18:42
fungus2
|
Fajn čtení. |
25.04.2008 11:53
Némocná própiska
|
Když jsem si po svým vyučení uvědomil, že celý život budu muset vstávat před pátou hodinou dostával jsem panické deprese . S Hepnarovou ona měla víc důvodů pro svou nenávist. Jinak díky za avi Konvalině a také se o ní zmiňuji v povídce Triko. |
25.04.2008 13:44
Némocná própiska
|
Konvalina napsal(a): Némocná própiska napsal(a): Když jsem si po svým vyučení uvědomil, že celý život budu muset vstávat před pátou hodinou dostával jsem panické deprese . S Hepnarovou ona měla víc důvodů pro svou nenávist. Jinak díky za avi Konvalině a také se o ní zmiňuji v povídce Triko. Ježkovy voči, to zní divně, o Konvalině se v Triku nezmiňuješ, ale o Hepnarové ano, právě proto jsem ti poslala avi, že by tě mohlo tohle dílo zajímat :-))) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|