Dílo #48632
Autor:tynic
Druh: Denní (s)potřeba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:20.04.2008 21:39
Počet návštěv:1461
Počet názorů:9
Hodnocení:2 1
Patří do archívu:<Soukromý> závojenka: HORNÍ PATRO LESA

Na počátku



Na počátku

dna
to nejtěžší,
co dlaně žíznivých
nerozvíří.
Čekání na přeměnu
v kámen -
pomalá cesta
do nitra
- bez katarze.

Jedině srdce
mi dovolilo tě přijmout
a obejmout.
Učinil jsi mě nepokojem,
srdcem malého stroje
k výrobě větru.

Prolínám se
vlnami světla
„sluncem ozářený,
mrakem zastíněný“.



Názory čtenářů
20.04.2008 21:42
závojenka
tedy! --
20.04.2008 22:10
Sany
posledné dvojveršie
20.04.2008 23:06
bříza
shell
20.04.2008 23:24
Emily
krásně píšeš
21.04.2008 16:23
Yvette
Učinil jsi mě nepokojem,

srdcem malého stroje

k výrobě větru.


tohle me dostalo....
uplne...ani nevim proc
21.04.2008 17:08
Bix
na konci aj na začiatku samoty
ty
21.04.2008 23:08
rire
větrem plamen
rozdýchaný
rozdmýchaný
sloup jisker v noci
a mračná hora ve dne
dešťové kapky
padají tmou
která si na mně
zlehka sedne?
která z nich svlaží
moje víčka
tak unavená
světem
dlažbou
na uličkách

...

tichounce chladí
doteky
uctívám barvu
rozlitou po stole ráno
a moje miska
je plná
tepla


~.~
_||_
29.04.2008 11:05
ViNiL
A coz takhle na nejakou veselejsi, kdybych se zeptal, pane tovarniku, mas? Vis, jak se to rika... jaro je tady, teploty nam poskakuji mezi 10 a 40 stupni, skolacky si zase zacinaji zapominat trenyrky doma a svetloplasi programatori patraji po padouchovi, co nastavil vetsi jas i kontrast na oknu kancelare...
17.08.2010 13:08
Silmor
napadlo mě: Nepokoj je existence a vlastně vzdáleně by šlo říct Když něco bolí, aspoň víš že žiješ...

tahle báseň se mě lehce dotýká a poťukává na dno vědomí.. díky

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)