Na počátku |
Na počátku
dna
to nejtěžší,
co dlaně žíznivých
nerozvíří.
Čekání na přeměnu
v kámen -
pomalá cesta
do nitra
- bez katarze.
Jedině srdce
mi dovolilo tě přijmout
a obejmout.
Učinil jsi mě nepokojem,
srdcem malého stroje
k výrobě větru.
Prolínám se
vlnami světla
„sluncem ozářený,
mrakem zastíněný“.
|
|
Názory čtenářů |
20.04.2008 21:42
závojenka
|
tedy! -- |
20.04.2008 22:10
Sany
|
posledné dvojveršie |
20.04.2008 23:06
bříza
|
shell |
20.04.2008 23:24
Emily
|
krásně píšeš |
21.04.2008 16:23
Yvette
|
Učinil jsi mě nepokojem,
srdcem malého stroje
k výrobě větru.
tohle me dostalo.... uplne...ani nevim proc |
21.04.2008 17:08
Bix
|
na konci aj na začiatku samoty
ty |
21.04.2008 23:08
rire
|
větrem plamen
rozdýchaný
rozdmýchaný
sloup jisker v noci
a mračná hora ve dne
dešťové kapky
padají tmou
která si na mně
zlehka sedne?
která z nich svlaží
moje víčka
tak unavená
světem
dlažbou
na uličkách
...
tichounce chladí
doteky
uctívám barvu
rozlitou po stole ráno
a moje miska
je plná
tepla
~.~
_||_ |
29.04.2008 11:05
ViNiL
|
A coz takhle na nejakou veselejsi, kdybych se zeptal, pane tovarniku, mas? Vis, jak se to rika... jaro je tady, teploty nam poskakuji mezi 10 a 40 stupni, skolacky si zase zacinaji zapominat trenyrky doma a svetloplasi programatori patraji po padouchovi, co nastavil vetsi jas i kontrast na oknu kancelare... |
17.08.2010 13:08
Silmor
|
napadlo mě: Nepokoj je existence a vlastně vzdáleně by šlo říct Když něco bolí, aspoň víš že žiješ...
tahle báseň se mě lehce dotýká a poťukává na dno vědomí.. díky |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|