Hvězdy padají i přes den padají ze stromů a vrzají tápala vyděšenýma očima po pokoji jen protože sem se ztratila nemusí snad ještě být tak krásně až budu utíkat nevím, jestli Vás mám prosit abyste mě zastavili nebo nechali běžet dál po pokoji voní skořice křičíš, že ji nemáš rád a já ti ji přesto budu zapalovat stále a stále dokola budu se na Vás smát a budu pro Vás plakat, budu chodit sama po ulicích a kdykoli Vás potkám budu Vám křičet do očí a představovat si, že Vás znám, že se znovu nenachytám schválně si sedám do křesla pod deku s knížkou abych mohla usnout nenápadně, omylem vychutnávat sen rozesmála se, protože nevěděla kudy kam, mohla jen sedět v křesle a střídavě usínat, číst, usmát se, rozplakat. |