Černé rty se pohupují
na ostrých vrcholcích hor
chvíli šeptem pobrukují
vysají všechen ten mor
Pod oblaky beze jména
cedí kapky bez soli
tam kde dříve byla žena
vane vítr po poli.

Peří ptáků čechrá lehce
co věřit je za těžko
tvoje touha schovat nechce
pod nebe co shořelo
vyndej z lahve papír bílý
před sebe ho rozprostři
pak jestli ti stačí síly
na písmena zaostři
Vzkazu v lahvi porozumíš
není to jen mámení
slova k sobě spojit umíš
pochopíš to znamení.

Znavený poutník mluví k tobě
ústa pevně semknutá
pro muže zahalená v róbě
bylas' v kryptě zamknutá
Nenech se láskou spoutat
vždyť všichni ptáci volní jsou
i když už nesmí létat
snaží se, i když nemohou.