na  konstrukcích  vratkého  časoprázdna

bijí  do  zvonů  symetrických  chrámů

kam  den  po  nocích  se  ubírá

spřádají  sítě  nahodilých  domněnek

v  propadlišti  neznámých  dimenzí

kam  mysl  ztěžka  proniká  skrz  dokázané  prostory

existují   na  pomezí  dvou  soků

obsažených  ve  všech  principech

v  myšlenkách  touhách  i  přeludech

na  rozhraní  barvonosných   vln

jež   zčeřeny  smítkem   zlatým

ubíhají  k  obzoru   lidské  mysli

svádějí  milióny  nepatrných  bitev

v   průrvách  paralelních  světů 

na   osách  všech  oběžnic    i   orbytalů

povstávají    nepoznáni  ze  sivého   popelu

ve   všech  možných  podobách  i    tvarech

v   touze   podrobit  si  universum 

v  touze  být   pro   bytí   v  blaženém  nekonečnu