| Dílo #4842 |
|---|
| Autor: | Stevenson |
| Datum publikace: | 07.04.2004 00:08 |
| Počet návštěv: | 704 |
| Počet názorů: | 5 |
| Hodnocení: | 3 |
| Posledni sraz |
|---|
POSLEDNÍ SRAZ…
Věděl jsem to dopředu. Jak by to mohlo být jiné než před těmi deseti lety. O tom, že by to mohlo být snad lepsí, nemůže být vůbec řeč. Trapná první hodina, kdy se obvykle marně snažíš předstírat nejdříve, že se ten, kdo nevíš kdo je, za ta léta témeř nezměnil a dalších pár hodin přestíráním jak Honzovi přeješ novou chalupu na Mísečkách, Frantovi milenku v Mnichově, kde tím pádem může ušetřit I na dietách za hotel, Marušce nově promovaného syna ( toho jejího hajzlika ještě pamatuješ když ti obleptal nějakým sajrajtem kliku u dveří) a Květě prvního vnuka. Pro nevítanou změnu strávíš I pár hodin soustrastným předstíráním smutku nad revmatickým kolenem Libušky, nepovedenými potomky Jiřiny a manželskými problémy Jardy s jeho věčně uštěkanou obtloustlou Martou ( kruci a taková to byla štíhlá kočka, když jsme tenkrát v tom stanu.. ale nech toho raději).
A ano, bylo to přesně tak. A víc. Víc, než jsem mohl vydržet. Vím, nejsem asi ten pravý a na ten chat "U vrby" nemám také co chodit.
Když jsem si v duchu přehrál svoji rozlučovací řeč sestávající se hlavně z vyjádření nesmírné lítosti nad nutným odchodem, " to víte, hrozně rád bych ještě poseděl, ale znáte to, nemocná manželka a jiné spojení už dneska bohužel nemám,"dostal jsem spásný nápad a rozšířil svůj projev.
„ Víte co lidi, co když ten příští sjezd necháte na mně. Mám možnost zamluvit menší hotýlek, vlastní ho kamarád a každý rok ho stejně zavírá, aby si mohl udělat dovolenou s rodinou sám. Obvykle mu na ho tu dobu jaksi ohlídávám stejně, takže přenocování by mohlo být gratis, holky by se postaraly o něco k zakousnuti, má tam slušně vybavenou kuchyni a nemusíme se po takhle krásně stráveném večeru hned rozcházet."
Jak jsem v duchu doufal, můj návrh byl přivítán s netajeným potěšením. Nejvíce se radoval právě Franta, kterému zřejmě to levném ubytování bylo blízké a Honza, zřejmě se zřetelem na splácení hypotéky za tu chalupu. Jen Libuš jsem musel přesvědčit, že tam vlhko určitě nebude a naopak, že je to ráj pro revmatiky.
„Jitko, dej mi všechny ty pracně vyhledané adresy a žádný strach. Vím, co Ti to dalo práce je posehnat. A všechno ostatní můžete nechat na mně."
Druhý den už doma, pri skleničce martiny před příjemně sálajícím krbem, jsem se neubránil nostalgickým vzpomínkám na maturitní večírek a na těch pár předchozích srazů po něm.
Melancholicky jsem prolistoval všechny listiny od Jitky z toho minulého, včetně adres a stručných životopisů. Přejel mně trochu mráz po zádech. Chtělo by to asi ten krb trochu rozhořet.
Ohenˇ si spokojeně zahučel a na chvíly oživly stíny plamenů na stěnách pokoje.
Dolil jsem si sklenku a připil.. Na ten POSLEDNÍ SRAZ
|
|
| Názory čtenářů |
07.04.2004 10:38
 beepee
|
Drsněéééééé :))))
Ale sálá z toho pravda ... |
08.04.2004 14:58
Jeff Logos
|
pěkně zpracované, čtivé |
15.04.2004 19:00
Hester
|
:-))*
drobnej pravopisnej rejpanec: ty piješ martinu? |
15.04.2004 21:46
Stevenson
|
DZC..
hester / ted uz se nenecha..-) d. |
24.05.2004 09:58
 josefk
|
bezva!
dovedu si představit, i když...
já maturoval na průmce a ti, co byli za "komunisti", na srazy nechodí, no a my ostatní jsme jenom takový prostý kamarádský duše....popijem, povzpomínáme, nechlubíme, nestěžujem...:-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|