umírající uhel duše zaprýskne ještě jiskrami
vím Sokrate, vlci mají rádi jehňata
jako ty miluješ mladé hochy
jenže já ležím na kostech včerejší Hostiny
nedotknut ženou mužem ani růží
Tvá studna mi uhýbá Prameni!!! volám
neslyším sebe samého
ani Tvůj pokrm laskavých odstínu a křehkých tvarů
hledač přízemního absolutna -
starý život a stará víra až do nevinností
v tatarské krajce tančíš jiným
obraz za obrazem vzdychy a steny
stěny mají uši nos oči
jen já jsem si ucho uřízl
nos voskem zalil a oči vyloupl