Za posledním zákazníkem zatáhla jsi rolety, dělat děvky pod chodníkem je pro holku jako ty. Nechtěla si takhle skončit, v duši cítíš nahotu. Musíš místo toho prožít prostopášnou prázdnotu.
Pod víčky zmalovanými červenou tuší by mezi posledními cit někdo tušil. Svou lásku a něhu sobě schovala si v závějích sněhu do vzkazu v láhvi.
V kočárku na hraní duši svou vozíš když zvoní pokání za spásu prosíš pro to novoluní dítě tvých smutných večerů v podzemní železné krychli.
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Shindo', 11.04.2008 16:47.