Dílo #4829
Autor:Adriana
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:07.04.2004 14:10
Počet návštěv:1306
Počet názorů:5
Hodnocení:

Povzdech rybáře z roku 2136
Na břehu jezera
zadumaný rybář sedí.
Sedí a tiše vzpomíná.

Jak je to dávno,
kdy křivka náhlá
zčeřila hladinu vodní
a rybka v síti uvízla.

Tenkrát tu ještě rostly stromy
a voda měla barvu nebe.
V korunách těch stromů
ptáčci štěbetaly...

Ó, jak jen ta vzpomínka
zebe.

Názory čtenářů
07.04.2004 14:14
Mathew
strašlivý, nudný a..je to jako nějaká deska, nic z toho nevyčnívá..
a k tomu ještě je to patetický a nic neřešící..
07.04.2004 14:15
Seregil
Toho se nedožiju... moc patosu? Myslím, že občas nezaškodí...
07.04.2004 14:47
Albireo
Snad to takhle neskončí. Ale to už ani já ani Ty neuvidíme.
07.04.2004 20:48
Igor_Indruch
a byly řeky po setmění
kde jsi moh čekat na sumce
a pak je hodit na volej
to už je dávno yesterday
yesterday... :o)))
06.05.2004 15:32
Hester
a ptáčci štěbetaly ?

a bohužel souhlasím s Mathewem.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)