Omlovte prosím nekvalitnéch obrázkó, je to také schválně, já mám po tech třech probděléch nocách rozmazané vidění, tož ať máte té dojme z prvé ruky ;-)

Bela sobota večer a já sa těšila, že konečně bodo mět od všetkéch svaté pokoj a klid na prácu... Sédla sem si s kafáčem kafe k počítačo, pozotvírala nejakéch tech programó, dyž tu najednó na ně zpoza majkrosóftu vykókl jakési parchant, neco mezi pavókem a žabó, no řekno vám belo to neco tak šeredného, že... no šak sa podívéte sami.

Ňafla sem vařecho a začala ňou to potvoru mlátiť. Bela to sviňa odolná, no asi až po dvóch hodinách se ně podařilo ju zflákať domrtva. Celé ten proces ně tak vysílil, že sem nótbuk zas zaklapla a šla si lehnóť.




V nedělo sem si ten majkrosóft otevřela znova a dófala, že to bode lepší...a zas hóby! Sotva sem naklvala prvé řádek, vybafl na ně nejaké neidentifikovatelné zmeťór!!!

Vařecho připravenó, začala sem ho naháňat po kochyni, bela to mrcha fikaná, schovala sa pod lednico, potém pod kochyňskó linko, pod stól...no řekno vám, než sem jo odrovnala, překopala sem celó kochyň a bela sem ráda, že sem šla spať ve tři.




V pondělí sem ož bela módřejší a otevřela sem si lotus, majkrosóft sem nechala na pokoju, té mrchy lézly beztak z teho. Ale nebelo ně to nic platné, najednó na ně zasyčale dvě zmije šeredné.

Pré že ně okážó nejaké dobré kósky, ať sa sóstředěně dívám. Většinó zmijám nevěřím, no že bele dvě, bele přesvědčivé, tož sem sa teda kókla.
Svíjale sa, svíjale, svíjale, svíjale,
sví-ja-le a sví-----ja-----le...

Ráno sem sa probudíla s nótbukom na klíně, po zmijách ani památky.


Pavókožab mrtvé.

Zmeťór mrtvé.

Zmije v čudu.

A já v pytlu, s takovó to esej do střede nenapíšo.