| Dílo #48042 |
|---|
| Autor: | harry_axe |
| Datum publikace: | 27.03.2008 20:30 |
| Počet návštěv: | 799 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 2 |
| Nu což |
|---|
V ruce držel zapálenej uhlík a díval se, jak pomalu mění barvu. Vždycky se zamýšlel nad tím, jak tyhlety multikulty nesmysly ovlivňujou naše vnímání reality už od dob kolonialismu. Jak je absurdní, že si doma místo s miskou jáhlový kaše a sklínkou mlíka sedne ke knize s čajem a vodní dýmkou.
Nu což. Uhlík mu pálil prsty a on se usmál.
Na nebi za oknem prolítnul jinej uhlík - snad kometa, možná přiletí příště až za sto let, nebo blbej šutrák, kterej shoří v mezosféře.
Nu což.
Rozhodl se, že se taky proletí.
Vzal si na to velkej huňatej svetr, protože venku se k večeru ochladilo. Otevřel okno, rozžehnal se s přítmím impozantně neuspořádaný místnosti a vyskočil ven. Nevěděl, samozřejmě, jestli to zase vyjde. Člověk si v životě může bejt jistej máločím, realita je zavádějící až hanba, pravil určitě nejakej klasik. A jistěže měl recht.
Když se pád začal pomalu zastavovat, zůstal viset u jednoho okna, kde se rodinka dívala na televizi. Mladík okolo šestnácti let odtrhnul zrak od namodralejch iluzí a napřel ho na realitu, která se mu nabízela přímo za oknem; realita sestávala ze záplavy světýlek na obzoru a jednoho rozcuchanýho individua ve svetru, vznášejícího se kousek nad parapetem. Mládenec jen zívl a obrátil zrak zpět k televizoru, kde právě probíhal nějakej menší konflikt mezi zákonem a tlupou naddimenzovanejch kriminálníků.
Individuum za oknem chvíli rodinku pozorovalo. Sestávala z onoho pubescenta, jedný copatý holčiny a dvou beztvarejch rodičů. Měli tam velkou knihovnu, což letec kvitoval s povděkem. Dívenka se na něj usmála.
Když zase začal padat, ani ho to moc nepřekvapilo, ač by třeba správně mělo. V kiosku na půl cesty si koupil karamelový bonbóny a užíval si let. Ty potvory se lepily na zuby; zachichotal se při starý vzpomínce na psa, kterýho jednou viděl bojovat právě s touhle pochutinou. Ten pes měl v očích zoufalej výraz člověka, kterýmu se děje něco, čemu ani za mák nerozumí. Uvědomil si, že právě takovej výraz má on na tváři po většinu svýho života, a hurónsky se rozesmál.
Pak dopadl.
Nu což. |
|
| Názory čtenářů |
28.03.2008 11:57
 koniklec
|
...nu což... |
30.03.2008 19:22
 peepbo
|
jáhlová kaše, beztvarý rodiče a pes s karamelkou v puse. :-) nu což.
(ale pes přece nemůže mít v očích výraz člověka!) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|