| Dílo #47738 |
|---|
| Autor: | Atyska |
| Datum publikace: | 14.03.2008 16:53 |
| Počet návštěv: | 1193 |
| Počet názorů: | 7 |
| Hodnocení: | 3 3 |
| Podkarpatská Rus - zakarpatská Ukrajina - 3. díl |
|---|
Kromě přírody a Koločavy jsme poznávali i běžný život. Ten se pro většinu místních odehrává mezi hospodou a výročními trhy.
V hospůdce, kam jsme chodili, jsme se seznámili s mnoha lidmi, mj. s Viktorem, asi stejně starým klukem jako my, který už tři roky žije v Praze a tady byl jen za rodiči. Aby se nám na Ukrajině líbilo, uspořádal pro nás pravé lukulské hody. Na ohništi na břehu řeky nám uvařil vynikající telecí guláš, salát, přílohu, no prostě hostinu. Jen tak, abychom byli spokojeni.
Musím ještě říct něco k ukrajinským dopravním prostředků. Železniční síť je strašně malinká, spojuje jen největší města několika hlavními tahy. Většinou se jezdí maršrutkami nebo autobusy. Ty projíždějí horské vesnice tak třikrát za den a jízdné je 1hřivna (cca 6 – 7,-Kč) na jakoukoliv vzdálenost. Trasa těchto autobusů je velmi dlouhá, ten, co jezdil přes Vilšany, začínal v Chustu a končil v Siněviru, což je dál než z Prahy do Brna. Jezdilo v něm všechno – lidé, zvířata… a podle toho vypadal. Z bývalého polstrování sedadel už koukaly jen dráty a v podlaze byla díra jako lidská hlava. Z trhů jsme cestovali spolu s kuřaty, prasaty apod. Co se osobních aut týče, kromě žigulů, wartburgů a Lad lze potkat pouze jeepy a Landrowery a to doporučuji klidit se pryč. I děti vědí, že se mají schovat mámě za sukně. My jsme takovou kolonu asi deseti vozidel viděli z oken „kafé“, jak Ukrajinci říkají hospodě. Celá najednou ztichla, chlapi hledali své ženské a ty zas děti. Původně jsme mysleli, že je to nějaká lesní zpráva nebo lidé z národního parku, ale odpověď místních zněla jinak: „éta mafía“. Uf.
K těm trhům: vypadá to jako naše vietnamské stánky, alespoň skladba zboží. Jen ty stánky nejsou vždycky tak úplně dokonalé. Některé zboží mají lidé vyložené na zemi na dekách, jiné na krabicích, stánky jsou skoro luxus. Celý prostor tržiště ale zabírá velkou plochu, odhadem to může být i víc než 100 „stánků“. Trhy kolují od vesnice k vesnici, každý týden jsou jinde, ale ty samé. My jsme zažili stejný trh se stejnými trhovci dvakrát – v Koločavě a v Dragově. Někteří trhovci si nás pamatovali! Na trhu se dá najít úplně všechno – od domácích potravin typu vejce, tvaroh, máslo, maso…., přes teplé jídlo (různé pirožky a vareniki), oblečení po kýčovité náboženské atributy a umělé květiny. Dají se tam také koupit elektronika, fotomateriál a živá zvířata. A také jsme viděli „autoservis“: na kapotě svého žigula měl chlápek rozloženo zboží – jedno boční zrcátko, jeden stěrač, jeden olej, jednu rezervu a tak. Prostě autoservis, ne?
Ukrajinci mají obchodního ducha, jak už jsem psala na začátku. I když se moc nedaří v těch podmínkách, v kterých žijí, třeba podnikat, rozhodně to poznáte. Tak například, když jsme přijeli, malý krámek ve vesnici prodával margarín za hřivnu, protože ho nikdo nekupoval. Každý má doma vlastní máslo. Jen jsme ale přijeli my a majitel obchůdku zjistil, že jsme kupní síla, druhý den už stálo „masielko“ hřivny dvě (tedy asi 12,-Kč). Na jejich obchůdcích je sympatické to, že koupené zboží si můžete sníst na místě, mají tam malý (a špinavý) stoleček, půjčí vám nůž, talíř a spol. a uvaří vám i kávu, chcete-li.
Zároveň jsou Ukrajinci velmi poctiví lidé. Na všech tržištích se pohybují směnárníci a nabízejí vám, že vám vymění koruny za hřivny nebo za dolary, které na Ukrajině berou všude taky. Žádného z těch směnárníků ani nenapadlo nás ošidit. Kurz měli všichni stejný, přesně podle bank na ten den.
Mohla bych pokračovat ještě dál, ale snad to pro obrázek stačí. Ukrajina byla pro mě velký zážitek a rozhodně bych se tam chtěla ještě podívat. Přes všechnu bídu je to nádherná země s moc milými lidmi. Přála bych jí, aby tamní lidé mohli žít ve svobodě a rozvíjet schopnosti, které bezesporu mají.
Dlouho nás trápila myšlenka, jestli ten náš pobyt na Ukrajině má nějaký smysl, když tam přijedeme vždy jednou za rok na 14 dní, v dětech vzbudíme naději na něco lepšího, některým pomůžeme třeba i zlepšit zdravotní stav (základy rehabilitační práce, masáže, trénink motoriky a nebo třeba jen obyčejná základní hygiena a pohlazení nebo vlídné slovo) a pak se jim po nás celý rok stýská a upadnou zase zpět do své letargie. Ptali jsme se, jestli by nebylo lepší, kdyby nás ty děti vůbec neznali a nevěděli, že existuje jiný svět, jiné možnosti. Celý ten náš pobyt se nám zdál, jako kdybychom jim otevřeli vrátka do lepších podmínek, ale nedovolili jim vejít. Když jsme se o tom radili s psychologem, řekl nám, že je to jako s Vánoci. Jsou jednou za rok, jsou krátké a když skončí, zbytek času na ně vzpomínáme a těšíme se na další. A přece by bylo špatně, kdybychom je nepoznali vůbec. Byli bychom ochuzeni o nejkrásnější svátky v roce. Snad měl pravdu a my jsme pro děti ve Vilšanech takovými Vánocemi.
Že náš pobyt tam měl smysl, se nám potvrdilo v létě 2004, tedy rok po naší návštěvě na Ukrajině. Na Vyšehradě se konal již několikátý ročník festivalu „Vysoko, výše, Vyšehrad“, na kterém se prezentují různé organizace pracující s postiženými dětmi. Festival zabral celý areál Vyšehradu a bylo možno vidět a koupit výrobky z chráněných dílen a nebo zajít shlédnout některé z mnoha představení klientů těchto organizací, která se odehrávala na obou vyšehradských scénách. Mimo jiné i koncert klientů Jedličkova ústavu, který nacvičili se zahraničními kolegy. Asi už tušíte. Na scénu hrdě přišlo asi 15 našich dětí spolu s jejich vychovatelem s harmonikou a v krojích zapěli a zatančili některé ukrajinské lidové písničky. Byla to jejich první cesta za hranice ne státu, ale vůbec vesnice a všechny děti z ní byly nadšené. Navíc byly strašně rády, když nás viděly v publiku a popovídaly si s námi i po koncertě. Samozřejmě tuhle šanci dostane jen malinké procento našich dětí. Těch nejschopnějších. Ale právě pro ně mají naše pobyty ve Vilšanech smysl. |
|
| Názory čtenářů |
14.03.2008 20:05
 Mbonita
|
Mám na Zakarpartii kamarádku..takže to tam docela znám. |
15.03.2008 10:16
Haber
|
gratulujem ku krásnej práci - práca pre deti je to najlepšie, čo môžeme urobiť*** |
18.03.2008 16:42
Atyska
|
Haber napsal(a): gratulujem ku krásnej práci - práca pre deti je to najlepšie, čo môžeme urobiť*** |
18.03.2008 16:45
Atyska
|
Mbonita napsal(a): Mám na Zakarpartii kamarádku..takže to tam docela znám. |
18.03.2008 20:37
Mbonita
|
Atyska napsal(a): Mbonita napsal(a): Mám na Zakarpartii kamarádku..takže to tam docela znám. a je tam krásně, co? já mám kamarádku odtamtud tady v Praze - seznámili jsme se cestou domů v autobuse a už pět let jsme velmi dobré přítelkyně.... |
19.03.2008 06:44
guy
|
rád jsem si tvé vyprávění o ukrajinských zážitcích přečetl, je napsané příjemným nevtíravým stylem, a tématicky mi je taky velmi blízké |
25.03.2008 16:25
Atyska
|
guy napsal(a): rád jsem si tvé vyprávění o ukrajinských zážitcích přečetl, je napsané příjemným nevtíravým stylem, a tématicky mi je taky velmi blízké |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|