. Pojmenovat proč píšeme a publikujeme .... je v jádru prosté, .. Nikdo totiž nepíše proto, aby to posléze spláchnul do hajzlu ... " Člověk nežije, aby zůstal nepovšimnut, ... ... člověk žije proto, ... aby byl milován a nenáviděn ..."
/ prohlásil kdysi jeden klasik, ... kterého jméno asi v tomto generálním nadčasovém shrnutí ... vůbec není důležité .. /
Je asi zbytečné rozvláčně mluvit o tribunách, náměstích a návsích, dvorech a dvoranách, kazatelnách a pavlačích, ... - kde drtivá většina z nás toto puzení emocionálního průjmu realizuje ...
Ale je toto to hlavní o co jde ... ?
Asi nezbývá než vyhlásit soutěž, ... a kdo první pojmenuje problém a najde řešení, dostane lízátko ... a je to ... Jenže ve skutečnosti to nikdy takto nefungovalo a nefunguje, protože jsme lidi, ... ... a je to hlavně o tom, co jsme, ... a co bychom být ... chtěli ... Slova jsou jen slova, mazlivá, konejšivá, hladivá, milující i plná nenávisti, kultivovaná i sprostá, ale jsou to jen prostředky.
Jenže kde jsme vlastně my, kam jsme došli a kam patříme ?
Tak toto bez druhých nikdy nepoznáme .... .... ... .... .... .... ... a o tomhle to tady vlastně je .. * * |