Dneska venku brečely co brečely – řvaly v úhledně srovnanejch lajnách klepaly každýmu na ramena a na čela trochu provětraný zapadly do černejch oken žlutýho pohřebního baráku hodily nohy na sofa a čekaly obřad s obsluhou
vyzvedl si je bestiálně pobledlej chlapík uhnanej a v tmavým deliriu kolem sebe kropil lesklým potem s takovým ksichtem já nemůžu před lidi
objaly ho a zůstaly s ním až do první mokrý hlíny |