Srdce jak na dlani,
v klíně vyhřezlé,
hraje píseň staletou;
zní jak symfonie
čtyř violoncell.

/zas se jedna láska mihla/

Pod kápí ani brvou nehne;
lebka, zhola jedna kost,
přes líce se line
červená záře smutku,
ďáblova křídla roztažená,
přes rameno vzhlíží vrána.

/žal splívá se slzami/

/klikla cvakla,
dveře se zavřely,
je čas jít.../