Usnul jsem mezi dušemi prázdných kaluží

ponořen do touhy a dehtu

…

A probuzení bylo krátké

a řezalo mě stovkou břitev

 To jenom umírání takhle bolí

To jenom tebe láska bolí

Nad každým polem je někdy pusto

              a nad tvým srdcem sklizeň

Kolem nás klapou kopyta nenaplnění

a do mozku se jako jehla vrývá potupa

Je to nanejvýš trapné

jak se snažíš nevidět a nenávidět

snad radši něco oplzlého?

Jak krásné může být mučení bez dotyku?

Koupele ve vlastním potu doporučeny..

a taky v slzách.. kvůli pleti..

Možnosti jsou nekonečné

Čas na ně je omezený

Jen slova slova slova

která se nedotýkají

ty

já

..

on