.... chodíme kolem nich tak samozřejmě ....
že přestaneme vnímat jak důležití vlastně pro nás jsou,
že vlastně z nich pramení pocit klidu, míru ... a domova ...
... ... ... ... ... než je ztratíme ... .... ....
děkuji vám všem za ázory a ocenění. Janku, s tím posledním veršem jsem také už hodně dlouho na pochybách, ale jednak má samostatnou pointu, ale názory na jeho přítomnost se od lidí, kterých si považuji, různí. Formálně bych se však spíše přikláněl k tobě
Nechci, také díky, ale ten předposlední verš by scházel docela dost, jestli to není tím, že jsi ovlivněn východiskem mé předchozí básně "Když odchází topoly."
Jirko, když už jsi zmínil onu předchozí báseň, pokud si tě člověk "odloží" a přečte si potom dvě-tři věci naráz je to řazení těhle dvou věcí za sebou opravdu poněkud zavádějící... ale vzhledem k tomu, že je to internet... asi to tak nehraje roli... ale popravdě byl jsem z toho chvíli zmatenej... :-)
Po tomhle verši si tě dávám do oblíbených. Obsahuje totiž setsakramentsky moc myšlenek, jež mne zaujaly, a je dobře napsán. Překvapivě dobře. Ale nemyslím, že se budeš líbit každému, třeba těm, co radši povídačky o sexu, mordu a drogách. Tedy bez zamýšlení se nad nimi.