Dílo #46629
Autor:Zamilovanka
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Úlet
Zóna:Jasoň
Datum publikace:27.01.2008 17:55
Počet návštěv:651
Počet názorů:0
Hodnocení:1

Dotek
Nejspíš každou chvíli otevře oči a řekne


"tohle nemá cenu.
Dotýkat se anděla a nechtít cítit vášen"


A když se obavou zachvěla
dala ti ruce a svedla cestou do jinam


vůbec žádné otázky
jen rychlý dech na křídlech dozníval
uličkou ze starých přání


„Stůj lásko ted přeci musíš zůstat stát“

Pak uviděla to nekonečno vzdání,
kde nebylo žádný světlo k varování


dál...!

budoucnost z přepychu a stopy v písku
– není to důležité – ale všechno kolem je bílé
Vítr a pírka


když tvoje kroky předem jdou
spadaným listím mé zbývající duše


a já to zjistím
proč neplakat nad námi.


Všechno přece musí něco znamenat
a jsi-li anděl musíš mě zachránit
a nikdy bys nás neměl vzdát


Repeté
jsme prostě pořád trochu dokola


není čas na modlitby Neumím se tě ani bát
ale jako člověk který poslední na tomto místě
ví že umírá


skrz nahotu vzešlou přílivem
až přijde tvá noc tak novým snem


už je nás moc!


„musíš nám věřit, měsíci“

.

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Zamilovanka', 27.01.2008 17:56.

Názory čtenářů

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)