Jistě znáte příběh o Horymírovi. V rámci bádání v naší historii se mi podařilo udělat senzační objev – rukopis Hradecký, sestavený jakýmsi Antošem. Po měsících luštění staroslověnštiny z rozpadající se knihy psané cyrilicí se podařilo získat tento útržek z našich dějin.

Vladyka Horymír – to byl pěkný kanec. Když jednou obráběl svou tetu Libuši, která byla Bivojovou ženou, přistihl je Bivoj v nejlepším a všechno jim zkazil. Bivoj byl velký silák a tak nemělo význam Libuši ochraňovat. Stačilo, že dostane nakládačku Libuše, tak proč by ji měli dostat oba, že? Tenkrát se to týrání manželek a dětí považovalo za taková rituál před snídaní, po obědě a během večeře. Navíc se ho Libuše právě chystala vyhodit s poukazem na to, že je neumětel.

Horymír neváhal, udělal krok k otevřenému oknu a skočil z něj rovnou na svého věrného koně Šemíka. Byla to sice ve skutečnosti stará kobyla, ale stačila na to, aby přeskočila čerstvě vysazený živý plot u Bivojova srubu. A uháněla do lesa. Tam padla vyčerpáním a zemřela. Bivoj běžel za nimi a málem je dohonil, ale pak se mu v lese ztratili. Po hodině hledání Horymíra našel, popadl toho kance za uši a dovlekl do hradiště. Napřed to vypadalo na pěkný masakr, jenže udělal tu chybu, že se Horymíra zeptal na poslední přání. Ten projevil zájem se s Bivojem před smrtí usmířit, a to tak, že si dají spolu v hospodě u Antoše sedm Plzní. Sedmička byla tenkrát šťastné číslo. Jenže jak se dostali do ráže, dali jedenadvacet dvanáctek a skončili u Břéti na záchytce. Ráno se probudili a Horymír začal nadrzle pošilhávat po Břéťově ženě Jitce. Vida to Bivoj, uklidnil se, že s Libuší je to pasé a stali se s Horymírem nejlepší kámoši. Ostatně si to u píva stejně vyjasnili, protože chlapi rádi u píva pomlouvají ženské a tak to nešťastná Libuše pěkně schytala

Na pivo k Antošovi chodili pak často a po patnáctém už na sebe všechno vykecali. A tak se Antoš dozvěděl tento příběh. Protože to byl zběhlý mnich, nebo páter vykluz a naučil se kdysi od Cyrila cyrilici, všechno to sepsal. Kolik piv měl přitom v sobě Antoš, není známo. Chemická analýza s pomocí metody C14 však odhalila, že byl ten rukopis hodně pobryndaný. Je to nejstarší zmínka a důkaz o tom, že se v Plzni vařilo pivko už za starých časů.